Šel jsem si pro sedmičku, nějak to tam spadlo. Rozhodující gól pohledem Marka Vanča
Králem a osobností včerejšího utkání byl bez pochyby Martin Galia. Jeho zákroky byly tématem číslo jedna, zdatně jim sekundoval nástup Stanislava Kašpárka ve druhém poločase. Vítězství nad Makedonií se rodilo díky skvělé defenzivní hře, stoprocentnímu nasazení a týmovému duchu, jenž je třeba vyzdvihnout nad kteroukoliv individualitou. Přesto ještě nezaznělo jedno jméno. Jméno hráče, který se stal hrdinou okamžiku a definitivně rozhodl o výhře české reprezentace. Ze své první akce na celém šampionátu. V posledních vteřinách se do akce dostal křídelník německého druholigového Elbflorenzu, který si po celý druhý poločas téměř nešáhl na míč. Mazanou technickou střelou ale překonal Borka Ristovskiho, rozjásal české fanoušky a rozhodl o vítězi utkání. I tento moment jsme dnes rozebrali s Markem Vančem!
Maro, na začátek se vraťme k tomu zápasu s Makedonií, jak podle tebe vypadal?
„Věděli jsme, že to byl pro nás rozhodující zápas, že v případě prohry jedeme domů. Byli jsme si tedy vědomi té důležitosti a myslím si, že jsme podle toho do utkání vstoupili. V prvním poločase nás ten pocit toho hrozícího vyřazení trochu svazoval, báli jsme se udělat chybu, to bylo vidět na klucích na spojkách, kteří si netroufli na střelbu bez kontaktu z větší vzdálenosti. Ve druhém poločase jsme zrychlili hru, po každé obdržené brance jsme chtěli co nejdříve odpovědět. V obraně jsme pokračovali v dobré práci, Martin Galia předvedl řadu skvělých zákroků. Je škoda, že jsme utkání v klidu nedohráli, vedli jsme i o 4 branky, ale během chvilky jsme zase hráli remízu. V ten moment zase nastoupila nervozita, v závěru si ale myslím, že rozhodla naše větší psychická síla.“
Na rozdíl od prvního střetnutí si se dostal do hry, vystřídal si ve druhém poločas Kubu Hrstku. Bylo to domluvené, nebo za tím bylo i to, že Kuba vstřelil jenom jeden gól ze hry a do šance se mu nedařilo dostat?
„Už v prvním poločase toho zápasu s Rakouskem za mnou přišel trenér, že tam nechají Kubu ještě 8, 10 minut a pak půjdu já. Z toho nakonec sešlo, ani jsme si blíže nevysvětlili proč, ale naprosto respektuji rozhodnutí trenérů, vždyť Kuba byl v tom prvním zápase náš nejlepší střelec, ze hry měl stoprocentní úspěšnost, takže ke změně ani nebyl důvod. Včera během pauzy mi trenér řekl, že na hřiště ve druhé půlce půjdu, jsem rád, že ve mně trenéři důvěry měli a mají a byl jsem rád, že se na palubovku podívám.“
Ty si měl do teď s Makedonci jednu jedinou zkušenost, na EURU 2014…
„Jo, jo, jo, tam jsem ale ještě nehrál, to byla moje první velká reprezentační akce s áčkem, první EURO. Tam jsme hráli první zápas s Rakouskem, prohra o 10, to jsem se na hřiště na poločas dostal. No a druhý s tou Makedonií, tam jsme remizovali, to hrál celý zápas Kuba Hrstka…“
Zrovna jsem se chtěl zeptat, zda se ti třeba nevrátily vzpomínky na to dánské EURO 2014. První zápas prohra s Rakouskem, druhý zápas s Makedonií skoro o vše. Vlastně ten samý scénář.
„Věděl jsem, že to takhle bylo, že ty dva zápasy byly úplně stejné jako před 6 lety, ale že bych nad tím nějak přemýšlel během zápasu, to určitě ne.“
Znal si ty makedonské hráče, věděl si, co čekat. Měl jsi s nimi opravdu jen jednu jedinou zkušenost.
„Tak každý zápas je jiný, jak už jsem říkal, je to už 6 let, jejich manšaft byl jiný, náš byl úplně jiný (smích), takže tohle srovnávat ani nejde.“
Během zápasu s Makedonií si se moc do hry nedostal, ostatně jako úplně všechna křídla, snad jen Tomáš Číp měl v prvním poločase 3 pokusy. Za celý druhý poločas ale byla jedinou střelou křídelníka tvoje poslední akce. Nenudí to někdy?
„Každý má ve hře svoje úkoly. Světovou házenou rozhodují spojky, to všichni víme… Je pravda, že občas bychom si zasloužili, aby to kluci do těch křídel trochu více dohrávali, aby nás více zapojili, aby to nedopadalo jako teď, kdy jsem se po 28 minutách dostal poprvé k míči, po třiceti poprvé vystřelil. Je ale třeba dodat, že pokud to spojkám jde a dokáží se dostat přes ten střed do zakončení, tak je to v podstatě úplně jedno. Jestli to nudí? Máme své úkoly, ne jen v útoku, ale i v obraně. A jsme tam od toho, abychom je splnili a pomohli, ideálně k vítězství.“
Ukrajina sází na vysoké obránce. Čekáš, že by se to mohlo teď do křídel dostávat častěji, aby se naši kluci na spojkách, kteří jsou spíše kličkaři, než střelci z dálky, nemuseli tolik prát na šesti metrech?
„Je to možné, i včera v tom utkání Rakouska s Ukrajinou se hlavně Robert Weber dostával hodně do zakončení. Na levé straně toho tolik nebylo, ale doufáme, že se to více roztáhne, v tu chvíli je to pro všechny jednodušší. Hráči na spojkách se nemusí tolik rvát a můžou šetřit síly. Zároveň se musí soupeřova obrana více sunout a rychlým přehráním se uvolňují křídla, která mohou jít do zakončení. Doufám, že by to mohlo vycházet.“
Byť se mluvilo po utkání hlavně o Martinovi Galiovi či o Standovi Kašpárkovi, tak trefu, která definitivně rozhodla o vítězství, si vyslal na bránu ty. Jak ta situace vypadala?
„Celý se to odehrálo v té fázi, kdy jsme se během pár minut nechali dotáhnout a nastupovala nervozita. Co si tak vybavuji, tak to byl myslím Ondra Zdráhala, nebo Tomáš Babák… Nejsem si jistý, každopádně jeden z těch dvou mi přihrál míč a já jsem viděl, že bránící hráč na křídle stojí v šestce. Takže v podstatě jsem se rozběhl nejdál, co jsem mohl, odrazil jsem se co nejdál to šlo a snažil jsem se rukou zaháknout o obránce, protože v tu chvíli by to byla sedmička. Takže s tímhle jsem do toho šel. Ten kontakt tam opravdu byl, v tu chvíli jsem balon spíše odhazoval a rozhodl jsem se k tomu zvolit ten šlajz, technickou střelu. Ristovski to podle mě dobře věděl a šel se mnou dolů, ale prostě to nějak mezi jeho rukou, nohou prošlo a zapadlo to tam. To byl pěkný pocit, Makedonci si hned vzápětí vzali time-out, takže jsem mohl dát najevo emoce, to bylo hodně příjemné.“
Takže pro technickou střelu si se rozhodl až ve chvíli, kdy si cítil kontakt s protihráčem?
„Jsou to automatizmy, které máš z tréninku, které vyzkoušíš stokrát během kariéry a je to většinou tak, že když střílím s kontaktem a snažím se doskočit co nejdál, tak volím technickou střelu. Záleží na situaci.“
Byl za ten gól v kabině nějaký bonus, odměna, potrestání kvůli nervům?
„(Smích) Ne, ne, nic takového, po gólu jsem cítil podporu spoluhráčů, ne jen vůči mně, byla to vzájemná úleva, protože tlak tam byl. Takže jsme se po zápase všichni ocenili, pochválili svůj výkon. Ten zápas vyhrál celý tým, skvěle hrál Tomáš Babák, Zdrahoš, jak si říkal, Kašpárek, Galia… Celý tým, všech 17 hráčů ho vyhrálo spolu.“
Teď ještě Ukrajina. Bavili jste se už mezi sebou, jak vypadají všechny ty varianty toho, kdo jak může postoupit?
„Za chvíli máme poradu, tak si řekneme, co víme o hře Ukrajiny. Převážnou část zápasu hrají vepředu v sedmi lidech, navíc mají na pravé spojce praváka, pro obranu je to strašně netypické a nepříjemné. Jsou to silní a velcí hráči, bude to nepříjemné. My se dozvíme až pár minut před utkáním, na čem vlastně budeme. My půjdeme zápas vyhrát, co udělá Rakušák s Makedoncem, to nemůžeme ovlivnit.“
Ještě rychle zaplujeme jednou otázkou na klubovou úroveň. Jak si spokojený v Elbflorenzi, za který nastupuješ ve druhé Bundeslize?
„Přestoupil jsem tam po 5 letech z Dessau, takže pro mě je to také spousty nového, rozkoukávám se. Město je ale krásné a v osobním životě tím pádem naprostá spokojenost. Co se týče házené, myslím si, že máme hodně kvalitní manšaft plný individualit, trochu tápeme v sehranosti. Jsme teď 14., ta druhá liga je ale rok od roku vyrovnanější. Řešilo se, proč máme tak málo bodů, mít o 5 bodíků víc, tak jsme bez nějakých větších obav, takže asi nějaké změny nastanou. To se dozvím, až přijedu. Tým máme ale dost silný na to, abychom tu druhou ligu udrželi, což je cíl.“
Zdroj: HNB
Foto: EHF EURO
ČLÁNKY ROČNÍKU 2019/2020 SPONZORUJÍ
