Ohlasy Jurky a Bečváře na Španělsko, Horák vyhlíží utkání s Bělorusy
Prohra o 17 gólů. To byla poslední vzpomínka českých házenkářů na národní tým Španělska. Největší porážka v historii České republiky v rámci zápasů mistrovství Evropy zahájila šampionát v Chorvatsku před 2 roky. Nakonec z toho byla velkolepá jízda zakončená 6. místem. Španělé celé mistrovství vyhráli. A jako obhájci zlata se utkali s českou republikou včera znovu. Debakl se ale nekonal, naopak, během druhého poločasu, do kterého vstupovali Češi s pětibrankovou ztrátou, dokázali stáhnout skóre i na 3 góly! Západoevropané si sice závěr zápasu pohlídali a vyhráli bezpečně 31:25, na české straně ale rozhodně mohla panovat pozitivní nálada.
Reprezentanti se bezprostředně po utkání shodli na tom, že hlavní příčinou prohry byly technické chyby a z toho plynoucí jednoduché branky pro soupeře. Tomáš Mrkva, který v brance vystřídal Martina Galiu, mezi tyčemi čaroval a navázal tak na předchozí vynikající výkony svého kolegy. Na střely přes celé hřiště do prázdné brány ale ze střídačky nestačil. Právě tyto laciné branky rozhodly ve prospěch Španělů, což potvrdil po zápase mimo jiné také křídelník Miroslav Jurka:
„My jsme si ten zápas šli užít, klukům to dva roky zpátky nevyšlo, ale od té doby jsme se určitě nějak posunuli a bylo to dneska vidět. Nebýt hloupých chyb a ztracených balonů, tak to mohlo být klidně o 2, o 3 góly.“
V jednu chvíli jste se dokázali i vrátit do zápasu, stáhnout to na ty 3 branky, za stavu 17:20. Nenapadlo vás v tu chvíli, že to možná ještě šlo něco uhrát?“
„Určitě, oni jsou také jenom lidi a také ty chyby dělají, dneska se to ukázalo. Bohužel, my jsme tam také nedali nějaké vyložené šance a jak jsem již říkal, rozhodující byly ztracené míče a z toho plynoucích asi 6 obdržených gólů do prázdné. To se proti takovému soupeři velmi těžko dohání.
Míra Jurka se v zápase gólově neprosadil, naopak 4 góly ze 4 střel zaznamenala spojka Roman Bečvář. Svým rychlým pohybem dělal spolu s Ondrou Zdráhalou starosti španělskému středu obrany a z proskoků úspěšně překonávali brankáře Barcelony Peréze de Vargase, nakonec vyhlášeného za nejlepšího hráče zápasu. I Roman hledal na zápase především pozitiva:
„Já si myslím, že můžeme být pozitivní, hráli jsme s nimi velmi dobrou hru, rozhodovaly podle mě taktické věci. Náš brankář výborný, obrana byla taky dobrá, tam pak nastávaly těžké chvilky, když jsme hráli v oslabení. Tam jsme těch gólů dostali docela dost, ale Španělé nejsou žádní nazdárci, to jsou hráči, kteří opravdu něco umí. Vzhledem k tomu si myslím, že můžeme zápas hodnotit kladně. My jsme šli do zápasu s tím, že nemáme co ztratit a nakonec jsme mohli hrát i o body, to si myslím nikdo nečekal.
Nastupovali jste proti nim s respektem?
„S respektem jsme proti nim hráli minule, nakonec jsme prohráli o 17 gólů. Dnes jsme do toho chtěli dát všechno, skoro se to povedlo, ve spoustě věcech jsme byli lepší, než minule. Ludva zachytal parádně, už jsem říkal, obrana byla také dobrá, ke Španělům se často odrážely míče, do toho naše technické chyby… kdyby to nenastalo, mohli jsme nakonec hrát třeba o góla.“
Není to trochu ubíjející, že se dotáhnete na tým jako Španělsko a v jeho prospěch rozhodnou takové věci jako třeba ty odražené míče, hloupé chyby…
„To je právě ono, my dáme gól, vracíme se do obrany, dostaneme branku z hloupého protiútoku. Párkrát jim dal míč rozhodčí, pak uděláme chybu my… Kdykoliv jsme se mohli dostat zpátky do hry, tak nám tuto možnost zase něco vzalo, znova a znova. Bylo to kvůli tomu pořád takové nahoru, dolů.“
Bylo třeba těžší hrát proti agresivní vytažené obraně, přes kterou si se ty, nebo taky například Ondra Zdráhala pokoušeli dostat?
„Oni to hrají výborně v tom, že ať hrají obranu 6 – 0, nebo 1 – 2 – 3, tak jí během hry stále mění. Zahlásíme si nějaký signál, oni se najednou proti někomu vytáhnou a hráč, který má míč, musí rychle vymýšlet něco jiného. Bylo tam hodně věcí, které jsme udělali dobře, hodně věcí špatně. Když jsme šli na bránu, tak se nám to pokaždé vyplatilo, byla z toho šance, jak mile jsme nehráli jeden na jednoho přímo na ní, už nám zase obránci odřezávali možnost pro hru. Tohle až budeme zvládat, tak se zase posuneme o kus dál.“
Španělsko je již uzavřená kapitola a Češi se musí dívat směrem dopředu. K zápasu s Běloruskem. Soupeř, se kterým se České republika utkala už v kvalifikaci o mistrovství. Právě v rámci boje o postup na závěrečný šampionát začal náš soupeř vítězstvím o jeden gól na palubovce v Plzni, v odvetě zvítězili Češi o 2 branky. Utkání na domácí půdě přitom mohlo přitom dopadnout úplně jinak, kdyby svoji poslední akci proměnil Pavel Horák. Jediný člen kádru, který má zkušenosti s běloruskou házenou. 2 sezóny oblékal dres tamního velkoklubu Meškov Brest. Vyhrál s ním dvakrát domácí ligu, jednou pohár, získal bronzovou medaili v SEHA lize a hrál s týmem Ligu mistrů. V klubu se potkal s řadou hráčů, na které narazil v kvalifikaci a na které zítra narazí také ve druhém vystoupení obou týmů v hlavní části mistrovství Evropy.
Větší specialista na Bělorusko v českém týmu asi není. Co byste řekl k soupeři?
„Tak to jste mohli vidět včera a během kvalifikace. Je to tým na naší úrovni, takže můžeme očekávat stejné utkání jako se všemi třemi týmy v základní skupině.“
Papírově to vypadá na nejsnazší cestu k bodům…
„Tady už se nadá bavit o žádné snadné cestě k bodu. Mají taky šikovné hráče, kteří hrají v dobrých ligách, házenou hrát umí.“
Kolik tam máš vlastně bývalých spoluhráčů.
„To nevím, pět, možná šest, teď si nejsem jistý.“
Jste stále v kontaktu, probíhalo nějaké hecování?
„Ne, ne, to ne, my si maximálně popřejeme k narozeninám.“
Koho bys označil za nejnebezpečnějšího?
„Z koho, z těch kamarádů? (smích) Každý umí něco, každý je něčím výjimečný, třeba Shylovich má strašně nepříjemnou střelu, to vypadá, že se ani nechce pohnout a že tomu ani nevěnuje moc energie. To by vám mohl říct Martin Galia, ten ty střely má opravdu špatně čitelné, umí je schovat, navíc má ránu. Nikulenkau, to je už starší hráč, ale umí to rozehrát, umí udělat prostor ostatním hráčům a má výborný podstřel. Pak je tam Yurynok, který toho házenkářského rozumu moc nepobral, ale je to výborný atlet, možná nejlepší atlet na mistrovství.“
Jaké to vůbec bylo v Brestu?
„Byla to zajímavá zkušenost, dostal jsem možnost vrátit se do Ligy mistrů, zahrál jsem si SEHA ligu, poznal jsem Bělorusko. Oproti ostatním běloruským týmům je Brest na evropské úrovni, ať už se to týká organizace, podmínek. Spousta lidí si Bělorusko nepředstaví úplně nejlépe, že si tam hrajeme s jedním balonem, nemáme tejpy a podobně, ale Brest je normální profesionální klub a žádný z českých klubů se mu nemůže zázemím a tím vším okolo rovnat.“
Byl jsi překvapený tím, jak se tam žije? O Bělorusku se mluví jako o poslední evropské diktatuře.
„Byl jsem mile překvapený. Jel jsem tam připravený na nejhorší a přitom jsem skončil v normální evropské zemi. Musí se tam sice čekat na hranici, ale jinak si nemám na co stěžovat, já jsem se tam s politikou nijak nesetkal.“
Pomáhal jsi nějak trenérům na Bělorusko? Nebo už je to okoukané?
„Přesně tak, je to okoukané. Tady už ani není čas se o tom bavit. Jeden zápas skončí a hned začne další. Co jsem věděl, to jsem už řekl před tou kvalifikací a teď už bychom je měli znát všichni. Je tady úplně ta stejná sestava, se kterou hráli kvalifikaci, takže nemusím už říkat asi nic.“
Je to pro tebe pořád něčím speciálnější zápas?
„No tak chci je porazit. Ale nijak extrémně motivovanější než proti Španělům nebo Němcům nebudu. V Německu jsem taky hrál, bude to pro mě úplně stejný zápas jako každý na tomhle mistrovství. Určitě budu naštvaný, pokud bychom prohráli.“
Zdroj: HNB
Foto: Hana Vrbková/chf.cz, EHF EURO
ČLÁNKYROČNÍKU 2019/2020 SPONZORUJÍ
