Nová pravidla 2016 – ošetřování po zranění

V našem článku ze začátku března tohoto roku jsme se vás pokusili rámcově seznámit s novými pravidly, která se chystala a vstoupila v platnost 1. července 2016. Nyní, kdy jsou přípravy na novou sezónu v plném proudu, je čas seznámit se s nimi podrobně, aby si je týmy mohly zažít pro novou sezónu již v přípravě. Zároveň právě probíhají Olympijské hry v Riu, a tak je skvělá příležitost vše odsledovat i u televizních přenosů.

Každému z nových pravidel věnujeme samostatný článek, který bude doplněn na závěr i oficiálním výkladovým videem od IHF, kde ho vysvětluje jeden z hlavních tvůrců nových pravidel a lektorů PRC IHF (komise IHF zodpovědné za pravidla házené, rozhodčí atd.) Španěl Ramón Gallego. Tak si můžete otestovat jeho výklad stejně, jak ho zažívají naši mezinárodní rozhodčí V. Horáček s J. Novotným nyní na Olympiádě nebo v červenci J. Opava s P. Válkem na MS juniorek v Rusku. Součástí videí jsou i praktické ukázky.

Pravidlo 4:11 - Jak se nově postupuje v případě zraněného hráče a jaké jsou následky jeho ošetřování na ploše?

Větší plynulost hry a nenarušování jejího rytmu – to je primárním cílem nové úpravy pravidel v souvislosti s ošetřováním zraněných hráčů na ploše. Házená je sport plný kontaktů, které mohou vést ke zranění hráčů. K těm může samozřejmě dojít i mimo kontakt se soupeřem vinou např. špatného došlapu apod. Je však spousta případů, kdy ke „zranění“ dochází z taktických důvodů, třeba aby neúspěšný střelec přerušil rychlý útok soupeře, aby získal tým čas k oddychu či poradě anebo čistě simulováním vážného faulu se snahou oklamat rozhodčí a vynutit si tak trest pro soupeře.

Velké množství přerušování hry kvůli zraněním samozřejmě způsobuje prodloužení zápasu, což je s ohledem např. na cenu každé minuty přímého přenosu nežádoucí. Někdy je pro rozhodčí velmi obtížné odlišit, zda jde opravdu o faul nebo simulování. K odstranění právě těchto zbytečných a nepotřebných přerušení hry pro ošetřování na ploše by mělo sloužit nové pravidlo, kdy poté, co bude pozván na plochu z lavičky funkcionář týmu (doktor, fyzioterapeut, masér, trenér apod.) nesmí ošetřovaný hráč zasáhnout do hry po dobu tří následujících útoků svého družstva.

Úmyslem samozřejmě není eliminovat ošetřování úplně, ale nechat ho součástí naší hry pouze v nutných případech tak, jak si popíšeme dále.

Co říká přesně pravidlo 4:11, které je dále vyloženo ve Vysvětlivce č. 8:
Při starém zůstává první odstavec, kdy po zranění může rozhodčí pozvat k ošetření z lavičky zraněného dvě osoby, kteří jsou oprávněni vstoupit na plochu a ošetřit zraněného popř. mu asistovat při odchodu na lavičku atd. Po zastavení času bude tedy následovat znak č. 16, kterým vyzvou rozhodčí lavičku k ošetřování – a toto je okamžik, kdy vstupuje do hry nové pravidlo, přesněji jeho druhý a třetí odstavec (volně přeloženo z AJ originálu):

„Po poskytnutí ošetření na hrací ploše musí ošetřovaný hráč okamžitě opustit hrací plochu. Opět může vstoupit na hřiště až po následujících třech útocích svého týmu - (procedura a výjimky jsou popsány ve Vysvětlivce č. 8).
Bez ohledu na počet odehraných útoků, může ošetřovaný hráč opět okamžitě hrát po skončení přestávky mezi poločasy. Pokud ošetřovaný hráč vstoupí na hrací plochu příliš brzo, bude potrestán dle pravidel 4:4 – 4:6.“
(pozn. red. – tj. vyloučení nadpočetného hráče při špatném střídání).

Nová úprava druhého odstavce pravidla je ještě doplněna poznámkou: „Národní federace mohou zrušit uplatňování druhého odstavce pravidla 4:11 v národních mládežnických kategoriích.“ Dle pravidel tedy nelze rozhodnout o tom, že by neplatilo v kategoriích dospělých. Tam by mělo, pokud hrajeme dle pravidel IHF, platit vždy.

Od strohé teorie úpravy pravidla 4:11 teď k praxi.

Základ: hráč nesmí po ošetření hrát následující tři útoky a musí okamžitě opustit hrací plochu

Výjimky, kdy hráč může na ploše zůstat a pokračovat ve hře:

  • v případě, že dojde k ošetřování brankáře po zásahu míčem do jeho obličeje – pozor tedy, netýká se to ošetřování brankáře např. z důvodu zranění po nárazu do tyče (i hlavou) nebo jiného zranění, v takovém případě pro něj platí plně omezení daná pravidlem 4:11,
  • v případě, že po zákroku na ošetřovaného hráče následuje progresivní trest pro faulujícího hráče, tj. vyloučení anebo udělení kterákoliv karty.
Počítání útoků:
  • pokud je družstvo zraněného v útoku a po ošetření v něm pokračuje, je již tento útok považován za první útok dle pravidla tří útoků,
  • útok ve smyslu nového pravidla začíná získáním míče týmu ošetřeného a končí vstřelením gólu nebo ztrátou míče v útoku.
Kdy končí předčasně počítání tří útoků, tj. kdy hráč již nepodléhá pravidlu 4:11:
  • skončení poločasu nebo jiné části zápasu, např. části prodloužení atd. – v následující části může již hráč nastoupit, i když si do konce předchozí části „neodseděl“ všechny tři útoky,
  • udělení progresivního trestu ošetřovanému hráči, např. když se po jednom útoku chová na lavičce nesportovně anebo neoprávněně vystřídá, bude vyloučen a jeho další pokračování ve hře se řídí již jinými pravidly.

Jak tedy postupovat a co následuje po zranění hráče, jehož ošetřování by znamenalo stop na tři útoky? Jak jsme psali na začátku, prioritou je plynulost hry a od toho by se mělo vše odvíjet. Rozhodčí mohou situaci vyhodnotit třemi způsoby:

  1. je jednoznačné, že došlo ke zranění hráče, který bude potřebovat ošetřit na ploše:
  • je-li v držení míče družstvo zraněného – okamžité přerušení hry, time-out a signál povolující vstup dvou osob k ošetření zraněného,
  • je-li v držení míče soupeř zraněného – je-li družstvo v rychlém útoku nebo akci, která může vést ke gólu, nechat dohrát akci a poté přerušit; pokud se ale jedná o vážné viditelné zranění (otevřená zlomenina, pád na hlavu a bezvědomí apod.) anebo si jsou rozhodčí absolutně jisti, že je nutné ošetření – okamžité přerušení,
  1. došlo pravděpodobně ke zranění hráče, který zůstal na hrací ploše - s time-outem:
  • nechat dokončit útočnou akci týmu, který je v držení míče
  • pokud se ani poté hráč nezvedne a nezapojí opět do hry, přerušit hru – time-out, dojít ke zraněnému hráči a komunikovat ohledně nutnosti ošetření
  • pokud hráč řekne, že nepotřebuje ošetření, musí se okamžitě zapojit do hry (vstát a zapojit se dle následující herní situace popř. odejít na lavičku) – v případě, že dále polehává a nemá se k pokračování – následuje signál ke vstupu a uplatnění pravidla o třech útocích
  • pokud hráč řekne, že potřebuje ošetřit – signál ke vstupu a uplatnění pravidla o třech útocích
  1. došlo pravděpodobně ke zranění hráče, který zůstal na hrací ploše – bez time-outu
  • nechat dokončit útočnou akci týmu, který je v držení míče
  • pokud hráč ani v průběhu akce nevstal sám, kontaktovat ho pohledem popř. k němu dojít, je-li kousek, a bez time-outu mu gestem pokynout, aby pokračoval ve hře nebo šel vystřídat,
  • pokud by i přesto ošetření na ploše vyžadoval – následuje samozřejmě time-out a signál ke vstupu a pravidlo tří útoků

Jak je vidět výše, maximálně se preferuje dohrání aktuálně probíhající útočné akce, než se přistoupí k řešení ošetření hráče. Až na výjimky, kdy jde opravdu o viditelné vážné zranění, je na rozhodčích, aby preferovali plynulost hry a zbytečně hru neprodlužovali nepotřebným ošetřováním.

POZOR – pokud již rozhodčí ukáže znak č. 16 – tj. povolení ke vstupu na plochu k provedení ošetření, je již nutné ošetření provést, tzn. zraněný hráč již bude stát tři útoky, i kdyby najednou vyskočil a chtěl pokračovat ve hře. Odmítne-li lavička po ukázání signálu provést ošetření, bude následovat progresivní potrestání odpovědného vedoucího týmu zraněného.

Kdo je zodpovědný za počítání útoků, po které musí ošetřený hráč zůstat na lavičce?

Je-li na utkání přítomen delegát, je to povinnost delegáta. Pokud tam není, vykonává toto sledování stolek, tj. časoměřič a zapisovatel. V okamžiku, kdy je naplněn počet tří útoků, jsou povinni informovat hráče o tom, že mu omezení vypršelo.
Zkušenosti z mládežnických šampionátů jsou s tímto pravidlem velmi pozitivní. Opravdu se zrychlila hra a ošetřování na ploše probíhalo minimálně. Čistá délka poločasů byla odvislá zejména na počtu team time-outů během poločasu, a pohybovala se převážně kolem 33 až 35 minut (delší většinou druhé poločasy). Průměr situací, kdy bylo nutné počítat útoky, byl hluboko pod jednou situací na zápas. Když už k němu došlo, následovalo progresivní trestání anebo vážnější zranění, které vylučovalo další pokračování hráče ve hře. Z tohoto pohledu pravidlo výrazně nezatěžovalo osoby odpovědné za počítání útoků.

Pozn.: je důležité upozornit, že dle Rozpisů platných v Česku pro ročník 2016/2017 bude toto pravidlo uplatňováno pouze v nejvyšší mužské a ženské soutěži, tj. v Extralize mužů a Interlize žen, a také v Českém poháru od čtvrtfinálových zápasů dále. V těchto soutěžích budou vždy přítomni delegáti, kteří budou zodpovědní za počítání útoků. V ostatních soutěžích včetně kategorie dospělých pravidlo uplatňováno zatím z rozhodnutí odborných komisí ČSH nebude, čímž je odebrána povinnost zapisovatelům a časoměřičům mít dohled nad počtem útoků (stejně, jako je to u nás již dlouhá léta v případě odpovědnosti stolku za hlídání špatného střídání, která je plně přesunuta na rozhodčí).

Článek HNB k problematice nových pravidel najdete zde.
Výukové video IHF k pasivitě moderované Ramónem Gallegem zde.

Autor: HNB ve spolupráci s J. Opavou
Video: IHF – Education Centre
Foto: obrázek s vtipem - o2sport.cz; úvodní foto - cfp.cn