Miloš Slabý, trenér našich strážců brány
Za malou chvíli nastoupí česká reprezentace do zápasu s Chorvatskem. Pro případné, sice nečekaná, ale určitě ne úplně nereálné vítězství, je třeba splnit jednu ze základních podmínek. Tedy výkon brankáře. Naštěstí, naši házenkáři se již pěknou řádku let mohou spolehnout na opravdu kvalitní výkony českých strážců brány. Aktuálně hájí tři tyče našeho výběru dvojka Martin Galia – Tomáš Mrkva. Druhý jmenovaný navíc dnes slaví své 31. narozeniny. Výhra jako dárek? Nezlobil by se. A nezlobil by se určitě ani jeho trenér, Miloš Slabý. Trenér českých brankářů a do nedávna sám aktivní hráč v německém Altensteigu. Spolu s ním jsme si rozebrali brankářské styly obou našich gólmanů, popsali si brankářské prostředí obecně a zaměřili se také na psychiku strážců brány.
Jak jste spokojený s výkonem vašich svěřenců?
Až na ten úvod, který se úplně nepovedl ani jednomu, ano. Od druhého zápasu už to bylo to, na co jsme zvyklí a co potřebujeme. Jsou týmy, které jsou schopné vyhrát zápas bez výkonu brankáře. Ale to není náš případ. Když se nám nějaké zápasy povedly, tak při tom vždy zachytal brankář. Od druhého zápasu už to bylo v pořádku.
Vidíte to jako obrázek celého českého sportu, že vždycky musí zachytat brankář?
Ve všech kolektivních sportech, házená, nebo třeba hokej, dělá gólman hrozně moc. Brankáři bývají dobří. Možná je to tím, že když ostatní hráči zaostávají, tak brankář musí být o něco lepší než soupeř, abychom mohli uspět. U nás většinou ti brankáři jsou.
Dává vám výhodu variabilita vašich brankářů? Jsou rozdílní nejen věkově, ale i stylem…
Určitě je výhoda, že nejsou stejní. Taky je výhoda, že spolu perfektně vychází oba dva. Jsou zvyklí spolu v nároďáku chytat. S tím je úplně nejmenší problém. U některých týmů vidím, že tam to nefunguje tak skvěle. Což je potom pro trenéra strašně těžké. Variabilita je určitě pomoc, když se s tím umí pracovat. Nemusí se nám to vždycky povést (úsměv). Je dobře, že jsou každý jiný.
Jak byste popsal styl Tomáše Mrkvy a Martina Galii….
Tomáš je v podstatě stoik, klidný brankář, kterého alespoň navenek málo co rozhodí. Nevím, jak to prožívá v sobě. V bráně zůstane dlouho bez pohybu, což pro toho střelce musí být strašné, protože neví, co se pak ve chvíli, kdy střílí, stane. Jeho zákroky vypadají hrozně jednoduše. Nechci říct, že s minimem pohybu, ale oproti Martinovi jsou jiné. Střelce to deptá v tom, že všechno udělá dobře, vystřelí a už si myslí, že je gól. A najednou je tam někde ruka, noha, bez toho, aby brankář hnul brvou. Martin je určitě brankář pohyblivější. I v bráně na pohled živější, který už toho ve své brankářské kariéře hodně prošel. I v Karviné jsme spolu chytávali, takže ho znám od mládí. V tom svém „středním“ brankářském věku se ještě zlepšil oproti tomu, jaký byl před deseti lety. Není žádný pokles výkonnosti. Dokáže se na důležité zápasy připravit. Bylo to i tady zápas s Makedonci, který mu jako už tradičně vyšel. Tím, jak i v těch posledních letech trénuje a připravuje se. Tak si myslím, že je na tom určitě fyzicky líp než před 15 lety. Stará se o sebe, trénuje a chce ještě nějaký rok chytat. Dělá pro to maximum.
Tomášovi zákroky vypadají jen tak mimochodem. Má střelce načtené, nebo reaguje opravdu až v poslední moment, kdy střelec vypouští míč?
Když byste se zeptali jeho, asi by odpověděl líp, ale je to asi kombinace obojího. Že ty hráče zná. Za ty roky se s nimi v reprezentaci potkává celkem pravidelně. To kombinuje s tím, že opravdu do poslední chvíle čeká, což pro střelce není snadné. Někteří útočníci si nějakými náznaky při střelbě chtějí brankáře rozpohybovat. Což se u Tomáše úplně nedaří.
Je to styl medvěd?
Určitě (smích)! My takovým zákrokům říkáme suchoň (smích). Tam není nic a najednou je chycený míč, který měl být už dávno v bráně. Bez mrknutí oka, zákrok typu suchoň.
Je v něčem specifické české gólmanské prostředí?
Bavili jsme se o tom s brankáři i trenérem. V podstatě jsou brankářské školy, typy brankářů, na kterých je poznat, kdo je třeba učil, nebo odkud jsou. Taková ta severská škola. Vidí brankáře, který podle stylu chytání pozná, jo to je seveřan. Nebo jsou brankáři jugoslávské školy, podle pohybu. Bavili jsme se o tom, jestli mi něco takového máme. U nás ta brankářská škola úplně není. Trenéři nechali ty brankáře vyvíjet. Aspoň v našich dobách jsme se vždycky v co nejvyšší míře vyvíjeli sami. Což není úplně na škodu. Myslím si totiž, že neexistuje nějaký český styl. Brankáři u nás jsou různí. V těch dobách, kdy já jsem ještě hrál, nebo kluci vyrůstali, tak se moc nelpělo na těch věcech, na nichž se lpí teď. Nějaké systémy při tréninku a základní věci, aby se ti hráči učili. Aby se třeba házená hrála a víc se střílelo. Brankáři byli zvyklí chytat a každý si našel nějakou svou cestu. Dneska je to jinačí. Česká škola je nepopsatelná.
Jakou roli hraje lidská složka. Spolupráce Galia – Štochl, Galia – Mrkva….
Je hezké, že se vždycky v té dvojici opakovalo jméno Galia, že za těch posledních dvacet let tam je (úsměv). Je to strašně důležité. Je potřeba, aby mezi oběma brankáři nebyl žádný problém. Aby byli schopní se o soupeřích pobavit. Byli schopní se spolu bavit i při zápase, pomoct si a jeden druhého podpořit. Vztahy byly vždycky perfektní. Termín parta je takový trochu zprofanovaný, ale ti lidi musí být spolu, fungovat spolu i mimo hřiště. Minimálně po dobu srazů, a to je další věc, což u nás ale funguje.
Jak moc pronikají do brankářských příprav analýzy soupeře apod. Když to srovnáte se svou vlastní aktivní kariérou.
Změnily se možnosti, jak soupeře sledovat. Nebo v počtu zápasů, které si je člověk schopný sehnat, aby analýzu mohl udělat. Dřív se sháněli VHS a kazety, nebo musel někdo na konkrétní zápas jet a natočit ho. Dneska je zápas dohledatelný na sítích. Je to určitě obrovský rozdíl. Pořád je to o tom sledování soupeřů. Já to pořád dělám na papír, pořád si malujeme věci a analýzy, kdo kam z jakých pozic střílí. Někdy to k něčemu je, ale čím jsou ti hráči lepší, tak možností mají víc.
Děláte si to klasicky na papír?
Ano, ještě jsem se k tomu technickému nedostal. Jsem zvyklý si pak papíry před sebe rozložit a vidím to tak krásně před sebou, třeba z několika zápasů. Jsou brankáři, kteří to dostanou nastříhané a stačí jim to, nebo to nevyžadují vůbec.
Jsou ti naši kluci poctivější v této přípravě, nebo reagují převážně na aktuální dění na palubovce?
Já si myslím, že je to taky otázka spíše pro ně, ale určitě jsou gólmani, kteří tohle to řeší víc, než naši kluci. Oni jednak ty hráče znají, ono se tam toho tolik nemění. Druhá věc, oni jsou to brankáři, kteří se v průběhu toho zápasu dokáží s těmi střelci, ne že pohrát, ale načíst si je v průběhu toho zápasu, takže oni to nejsou úplně brankáři, kteří chytají podle papíru. To ani úplně nejde, ale někdo to využívá víc, někdo míň. My jsme zhruba v průměru nebo lehce pod průměrem využívání podobných věcí.
Jakou v tom tedy hraje roli intuice?
Určitě velkou. Intuice a zkušenosti, jak tu situaci člověk vidí a už jí častokrát zažil a ví automaticky, že když je ruka třeba tady, že rána vyletí tímhle směrem… I když je to reakce, tak samozřejmě v bráně nestojí a neříká si: teď mi letí míč sem, letí doprava dolů, teď musím udělat zákrok sem, tam. Tohle běží automaticky, to je naučený…. Pak jsou zákroky, které měl třeba Martin proti Makedoncům v závěru zápasu, to byly zákroky, které by třeba v první minutě neudělal. S vývojem toho zápasu se člověk dostane do fáze, která je důležitá, do konce to bylo otevřený a potom vytáhnul zákrok, jako byl ten poslední, ta střela od Taleskiho ze spojky, předtím z křídla, kdy převedl zákrok s rukou přes hlavu. To se prostě dostal do zápasu a potom je strašně těžký mu dát gól.
Jak člověka nahlodá, když mu v zápase třeba Lazarov dá 10 gólů, Karabatić, Hansen mu dá deset gólů.
No asi to není úplně jednoduchý, protože když vám někdo dá 10 gólů, to znamená, že moc těch zásahů mezitím asi úplně nebylo. Jako není to jednoduchý. Když teď se bavíme o Martinovi, který v poslední době těch zápasů proti třeba Kirilovi odchytal hodně. Někdy s ním neměl problémy a pak byly zápasy, kdy nám opravdu těch 10 gólů z 11 střel dal. Ale to je i o spolupráci s obranou, která musí fungovat. I tak se stane, že vám takový hráč těch 10 gólů dá. Není to jednoduchý, ale když se vyhraje a dá někdo 10, tak je to pořád lepší, než když jich dá 5 a prohraje se.
Jak s těmi brankáři pracujete po té psychické stránce, přeci jen to první utkání nebylo povedené, tak jsou ti brankáři už natolik zkušení, že jste ani neměl tolik práce, nebo jste je musel nějakým stylem povzbudit a dostat je zpátky do toho módu.
Oběma už se stalo, že jim nějaký zápas nevyšel, ale oba dva jsou natolik zkušení, že už se jim tahle situace určitě v jejich kariéře stala. Pro nás bylo takový nezvyklý, že se to v tom jednom zápase stalo oběma. S Rakouskem to bylo o tom, že stačily dva, tři zásahy v závěru a ten zápas mohl být úplně jiný. Myslím ale, že nikdo z nás neměl strach, že by to byla situace, která by se měla v dalším zápase opakovat, nebo že by to mělo na některém zanechat stopu do dalšího zápasu. Určitě tam nebyl žádný psychický problém, že by se z jednoho zápasu, který se nepovedl, sesypali. Na to už toho mají oba dva hrozně moc odchytáno a tuhle situaci už si zažili.
Jste ten typ trenéra, který k brankáři přijde, sedne si vedle něho a začne s ním rozmlouvat, nebo jim spíš necháváte klid a necháváte to jenom na něm a bavíte se o tom akorát na „oficiálním“ tréninku?
Jako není to tak, že bychom si udělali zvláštní brankářský meeting, seděli spolu půl hodiny nad obrázky. Ale na tréninku, nebo když jsme na jedné straně hřiště s jedním z brankařů a něco děláme, tak tam je čas na to se pobavit o tom zápase minulým, něco k tomu zápasu co budeme hrát, ale není toho moc.
Co se týče rozložení sil, ví to gólmani dopředu, na jakého soupeře jdou, nebo se rozhodnete ze dne na den. Měli jste nějaký takový plán na hlavní část?
My jsme tenhle plán měli na první dva zápasy ve skupině. Že první půjde Tomáš a druhý zápas půjde Martin, proti Makedoncům. Toho jsme se drželi, protože jsou zápasy, proti kterým brankář odchytal lepší nebo horší zápas. A třeba z Martina mají podle mě Makedonci respekt, dobrých zápasů proti nim odchytal hodně. Takže tyhle dva zápasy byly daný. Po zápase s Makedonií mělo logiku, že Martin bude pokračovat dál. No a Španělsko, to nás držel Tomáš, takže 3 zápasy s tím nasazením vyšly, s Ukrajinou si myslím, že ten první poločas byl v pořádku a ve druhém poločase už to pro brankáře bylo strašně těžký. Tam bylo jedno, kdo v té bráně bude, ty góly nepadaly vinou brankářů.
Zdroj: HNB
Foto: Hana Vrbková/chf.cz
ČLÁNKY ROČNÍKU 2019/2020 SPONZORUJÍ
