Čtyřtisícím fanouškem HNB se stala rodačka ze Železného Brodu

Před pár dny jsme oznámili pokoření dalšího milníku v  historii projektu Házet nás baví, a to překonání hranice čtyř tisíc fanoušků na hlavním facebookovém profilu. Stala se jím Daniela Zatloukalová a stejně jako v  případě našeho fanouška s  číslem tři tisíce Jaroslava Duška na ní čekala prosba o rozhovor, který nám rodačka ze  Železného Brodu a současná trenérka mládeže v  Kutné Hoře ráda poskytla.

Jak se to tak stane, že si člověk sedne k počítači, otevře si facebook a stane se fanouškem projektu Házet nás baví?

"Předně člověk musí překonat lehkou fobii ze sociálních sítí, kterou jsem měla. Takže moje registrace na fb je poměrně čerstvá a jedním z  motivů byla možnost získat volný přístup ke zveřejňovaným  fotkám a materiálům házenkářského oddílu Sparty Kutná Hora, kde trénuji a nedoprošovat se neustále svých dětí. :-) Následně mně od kolegů z  oddílu přicházela upozornění na další zajímavé stránky a Házet nás baví byla mezi nimi."

 

Předpokládám, že když už sledujete házenou, máte k ní i nějaký vztah. Jak jste se k ní dostala, co vás v ní provází, drží atd... ?

"Házená je moje srdeční záležitost. Pocházím ze Železného Brodu, což je město, kde házená byl sport číslo jedna. Pohyb jsem měla odmala ráda, taky jsem dost vyrostla, můj starší bratr byl házenkářským brankářem, takže to asi nemohlo dopadnout jinak. Od 5. třídy jsem ji hrála aktivně v  Brodě a pak jsem dostala nabídku studovat gymnázium v  Praze a hrát za Slávii Praha. Házená mě tak doprovázela další čtyři roky a ráda na tu dobu vzpomínám. Na spoluhráčky, atmosféru turnajů a spoustu legrace, která ke kolektivnímu sportu patří. Po letech jsem se k  házené vrátila díky svým dětem, které ji začaly hrát v  Kutné Hoře, kde bydlíme. Postupem času jsem vypomáhala s  tréninky a nyní s  kolegou Aloisem Salákem tvoříme stabilní trenérskou dvojici u mladších žáků."

 

Co děláte nejraději, když zrovna nejste na házené?

"Když nejsem na házené, tak mě baví odpočívat s  hrnkem dobré kávy a nějakou čtivou knížkou. Pokud se mi podaří překonat lenost, venčím psa, jdu si zaběhat a občas i vyjet někam do okolí na kole. V  posledních letech mě taky baví zahrada a z  kdysi neoblíbeného pletí se stala příjemná relaxace."

 

Je něco co Vás poslední dobou nadchlo, co se týká házené a naopak, co Vás zklamalo?

"Nadchlo mě zjištění, že je stále dost lidí, které házená baví a k  její popularizaci neváhají využívat moderní komunikační technologie.:-) Líbí se mi způsob, jak se v  Kutné Hoře konkrétní lidé ve svém volném čase angažují a snaží se k  házené přitáhnout další děti. Školy se tady zapojují do Školní ligy a hraje se miniházená. Nic z  toho za mého mládí nebylo, ale je vidět, že to funguje a je to jedna z  možností, jak děti pro házenou nadchnout. Zklamalo mě, že v  Železném Brodě házená upadá, chybějí trenéři, nefungují mládežnické oddíly a vypadá to, že házená tady bude po více jak padesátileté tradici s  aktivní činností končit…Další zklamání se pojí s  průtahy doprovázející realizaci stavby sportovní haly v  Kutné Hoře, která by rozvoji zdejší házené výrazně pomohla."

 

Jaký by byl Váš vysněný házenkářský zážitek, kdybyste si mohla vybrat cokoliv?

"V  roli diváka by se mi líbilo vidět finále a zažít atmosféru německé Bundesligy. V  roli aktivního hráče bych brala se s  reprezentací kvalifikovat na olympiádu, probojovat se do finále a v  poslední vteřině vyrovnaného zápasu vstřelit vítězný gól….a pak se ve zdraví probudit ze snu. :-) "

 

Jaký je Váš oblíbený klub a hráč/ hráčka?

"Mám pochopitelně velmi blízký vztah ke třem  výše jmenovaným klubům, se kterými je spojená moje bývalá hráčská a dnes trenérská aktivita. Jako hráčka mi byla sympatická v  éře Slávie Petra Čumplová, která se dokázala v  utkáních pravidelně prosazovat a pro nás mladší byla v  té době hlavní házenkářskou ikonou. Z  dnešních házenkářů je to Filip Jícha, u kterého se mi, kromě jeho hráčských kvalit, líbil jeho vstřícný přístup k  dětem na házenkářském kempu Dukly v  Břvích."

Daniele moc děkujeme za rozhovor a za to, že doplnila naše řady, řady Vás všech, kteří se o házenou zajímáte a zajímá vás nejen dění kolem reprezentace a nejvyšších lig, ale i běžné dění v házenkářském hnutí, a to od „pralesních“ lig, přes děti, trenéry, rozhodčí, funkcionáře až třeba po naše legendy popř. zajímavosti ze zahraniční házené ap.

 

Za těch pár dní, co se Daniela stala čtyřtisícou fanynkou HNB, počet fanoušků stránky opět o několik desítek narostl. Pro všechny, kteří s  provozem a fungováním HNB ve svém volném čase pomáhají, je to obrovská čest a vyznamenání. Týmu HNB tento fakt dává jistotu, že jdeme správným směrem. Od samého počátku se projekt musel probojovávat na házenkářské světlo světa. Cesta to nikdy snadná nebyla, proto jsme moc rádi, že se nám s vaší fanouškovskou pomocí daří i po třech letech od samotného vzniku, házenou nejen v naší maličké zemi zviditelňovat.

 

Za celou svou dobu fungování, se HNB snaží o to, aby všichni lidé, kterým na házené u nás záleží, táhli za jeden provaz a propagovali házenou společně k  maximálnímu prospěchu házené v  Česku. Stále je hlavním cílem zviditelnit v  hlavních mediálních proudech opomíjené oblasti našeho sportu, ať už je to mládež, nižší soutěže, naše hráče v  zahraničí a nebo obecně ženská házená ap. Projekt Házet nás baví je otevřený všem a jakékoliv spolupráci v  tomto směru. Projekt ale zároveň také vždy upozorňoval a upozorňovat dál bude, na věci, které je potřeba řešit, na věci, které házené neprospívají, a které se nám všem fanouškům, házenkářům, týmům a celým klubům nelíbí, protože jenom tím, že problémy budou zveřejňovány a pojmenovány, se možná začnou odpovědnými lidmi řešit...

 

Na našem webu najdete uveden celý tým, který stránky připravuje. Tento tým je ale jen malá část naší společné platformy, protože HNB jste hlavně vy všichni a za to vám moc děkujeme, protože „Úspěch HNB je stejně tak Váš jako náš“.

Držme si tedy palce do budoucna a spojme všichni síly, ať to s  tou českou, moravskou, slezskou – prostě NAŠÍ HÁZENOU jde jakýmkoliv jiným směrem, hlavně ne z  kopce.....

 


Foto: osobní archiv Daniely Zatloukalové