Chceme ukázat, že na to máme, říká brankářka B-týmu Sokola Poruba Sabina Bártová
Pět zápasů a pět jednoznačných výher za sebou v letošní sezoně již má B-tým žen Sokola Poruba, za který nastupuje 26letá brankářka s interligovými zkušenostmi, trenérka mládeže a neodmyslitelný pilíř týmu Sabina Bártová, kterou jsme před zápasem 5. kola 2. ligy žen skupiny východ vyzpovídali.
Sábo, páté vítezství v řadě, lepší start do nové sezony jste si ani nemohli přát. Z čeho pramení takový úspěch?
Těžko říct, jelikož si myslím, že potenciál jako družstvo jsme měli i loni. I když ne každý zápas byl takový, jaký by měl být, podařilo se nám tuto sezonu zatím všechny vyhrát. Určitě na to ale mají vliv i nové posily, které se k nám letos přidaly.
Který ze soupeřů vám doposud dělal největší problémy, čeho se musíte vyvarovat do odvety?
Loni to byl Hodonín, který je těžkým soupeřem i letos, ale pro nás je možná výhodou fakt, že hodonínské holky nejsou na zápasy kompletní, protože řada z nich hraje ještě 1. ligu.
Myslím, že letos pro nás bude velkým oříškem i Velká Bystřice. Nesmíme v zápasech usnou na vavřínech, musíme chtít pořád bojovat, vyhrávat a hlavně, vyvarovat se výpadkům v druhých poločasech.
Čeká vás zápas s SK Žeravice, co se dá od tohoto soupeře čekat, na co bude třeba dávat pozor?
Vůbec nevím, co od tohoto zápasu s SK Žeravice čekat. Soupeřky neznám, nikdy jsem je neviděla hrát, takže se určitě těším na to, co nás v sobotu čeká.
Zatím samá radost, co ale když přijde zaváhání? Která hráčka v kabině slouží jako talisman na povzbuzení, kdo se stará o pohodu týmu?
O nějakou podporu nebo povzbuzení se podle mě snaží Janča, která vždy nahecuje, podpoří, jak v dobrém utkání, tak i v tom složitějším a nevydařeném, myslím, že to tak cítíme všechny. Jinak si ale myslím, že to v sobě máme všechny, jen se to u každé hráčky projevuje jinak.
Cíl letošní sezony máte jasný, je jím postup. Vy máte zkušenosti i z vyšší soutěže, co vše se změní, pokud by postup vyšel?
Pokud by postup vyšel, bylo by to super, jelikož béčko Poruby nebylo jeden rok v soutěži, a proto chceme všem dokázat, že na to máme. Určitě by to však bylo časově náročnější a cesty za zápasy mnohem delší. Nicméně věřím tomu, že tohle by nebyla překážka a určitě by nás doplnily i mladší holky, pro které by to určitě překážka být neměla.
Zmínila jsem vaše zkušenosti z vyšší soutěže, přesněji řečeno z interligy. Jak vzpomínáte na roky, kdy jste hájila branku Poruby s brankářkami Dolákovou a Roháčkovou?
Na tyto roky vzpomínám moc ráda. Poznala jsem plno nových lidí, získala plno kamarádek, zkušeností a určitě vzpomínek, které nikdy nezmizí.
Máte na svém kontě dokonce i titul Mistr ČR. Pamatujete si ještě co titulu předcházelo a na následné oslavy?
Na ten rok určitě nikdy nezapomenu. Nebyly jsme jasnými favoritkami, cesta byla složitější, ale dokázaly jsme to a o to je to cennější. O následných oslavách bych veřejně raději nemluvila. Raději bych si to nechala pro sebe. Bylo to velké (smích).
Co krom tohoto titulu vám házená dala? A co naopak vzala? Neměla jste někdy touhu po zahraničním angažmá?
Házená mi dala plno zážitků, kamarádů, zkušeností.
Zahraniční angažmá, určitě jsem jako každá zapálená házenkářka tuto touhu měla, jen jsem nikdy neměla tak velkou odvahu a šanci.
Zahrála jsem si krom Poruby i interligu v Olomouci, a tak jsem si aspoň kousek svého snu splnila.
Vypadáte jako děvče od rány, to že máte ráda poslední slovo není žádným tajemstvím. Je pro vás tento fakt spíše životním přínosem anebo problémem?
Ví se to i u vás? (smích) No, v některých věcech a případech je to přínosem, ale v některých je to spíše problémem. Určitě se nikde neztratím, ale ne každý to se mnou má v tomhle jednoduché. Na druhou stranu mě mé okolí zná a ví, jak co v jakých situacích myslím a nerozhází je to.
Jste hráčka, ale zároveň jste i trenérkou mládeže. Co vás přivedlo k tomu, abyste předávala vaše nemalé zkušenosti dál?
Přivedla mě k tomu rodina, která jak všichni ví, hraje i trénuje, a proto pro mě bylo automatické se tímto směrem dát. Pomáhám s trénováním u družstva mladšího dorostu, kde se učím od své maminky, trenérky Michaely Bártové.
Pomineme-li zkušenosti a vzdělání, jaký by podle vás měl být správný trenér?
Podle mého je definice správného trenéra poměrně těžká. Na každého hráče platí něco jiného. Podle mého by měl být, ale trenér v každém případě respektován a měl by mít přirozenou autoritu. Jak hráč, tak trenér by měli rozlišovat práci a soukromí. Trenér by měl být současně psychologem a člověkem, ke kterému mají hráči důvěru a mohou se na něj obrátit bez strachu a stresu.
Při vašem působení v házené jste měla možnost projít „rukama“ několika trenérů, kdo ve vás zanechal největší stopu?
Trenérů jsem měla možnost na vlastní kůži poznat hned několik. Těžko říct, kdo byl ten nejlepší. Každý z nich mi něco dal a každého si vážím už jen kvůli tomu, že mi věnoval svůj čas a chtěl pro mě snad to nejlepší.
Má-li tým šlapat po všech stránkách musí být pohoda, jak v šatně, tak mezi hráčkami a trenéry. Znamená to tedy, že trenéři Béčka, ze které v současné době nastupujete jsou pohodáři?
POHODÁŘI, NERVÁCI, SRDCAŘI.
.jpg)
Opusťme házenou. Čím se v soukromí zabývá Sabina Bártová, co je vaší profesí?
Pracuji jako učitelka mateřské školky.
Moc volného času vám asi nezbývá, pokud se ale nějaký najde, jak ho nejraději trávíte?
Nejraději trávím svůj „volný čas“ s přítelem, rodinou, svým pejskem a kamarády. Především s tou nejlepší kamarádkou, Sisi (smích).
Pokud byste měla možnost ve svém životě něco změnit, co by to bylo?
Snažím se svůj život žít tak, abych nemusela zpětně litovat, že jsem něco neudělala nebo nezkusila. Ale jsem strašný řešitel, takže je u mě běžné polemizování, co by kdyby.
Na závěr bych se ráda zeptala na to, zda byste doporučila házenou dětem a jejich rodičům? Pokud ano, proč?
Určitě ji všem doporučuji. Řekla bych to asi tak, že doporučuji sport celkově, ale je jasné, že házená je přeci jen ta nej. Děti při ní získají plno zážitků, kamarádů, poznají kus světa a nemusí se poflakovat od ničeho k ničemu.
Rodičům bych vzkázala že se nemusí bát, házená je sice tvrdý sport, ale tvrdost kompenzuje sportovní všestrannost. U házené děti s přehledem zvládnou jít i ven s kamarády a čas na sezení u PC si také určitě najdou.
Já jsem za život, který jsem prožila díky házené velmi vděčná, a i když byly chvíle, kdy jsem chtěla být raději jinde se svými vrstevníky, nakonec jsem ráda, že jsem musela jít na trénink, který mi dal mnohem více. Věřte, že jsem kvůli házené určitě o nic nepřišla. Ba naopak.
Zdroj: HNB
Foto: Archiv Sabina Bártová
