Zranění mi paradoxně pomohlo k radikálnímu rozhodnutí

Všechno prostě jednou končí a něco nové začíná. Také tak by se dala prezentovat překvapivá a pro českou házenou nemilá zpráva, která přišla minulý týden z francouzského HBC Nimes, kde již druhým rokem působí česká reprezentantka Klára Černá. Česká reprezentační pravá spojka má na svém kontě bilanci 72 startů a 206 branek vstřelených za seniorskou reprezentaci. Proč Klára (Karlucha) končí svou kariéru a jak ji ona sama vnímala, si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Karlucho, co Tě vůbec vedlo k tomu, že jsi se rozhodla skončit s házenou úplně? Nešlo by po doléčení hrát třeba na nižší úrovni? 

"Rozhodnutí padlo v podstatě hned, jak se potvrdilo, že je ten vaz znovu utržený.  Po první opareci trvala rekonvalescence cca 6 měsíců, ve Francii minimálně 7 a hrát mě nechali až skoro po 8 měsících. Pokud se stane to, co se stalo mně, že se vaz utrhne téměř hned po návratu k aktivní činnosti znovu, tak předpokládaný návrat na hřiště je minimálně jeden rok. Samozřejmě, že už mi někteří lidé říkali, že nebudu až tak stará na to, abych se ještě nemohla vrátit, ale když si  spočítám celkovou dobu bez herního zatížení, tak to není jeden rok, ale téměř 2,5 roku, protože jsem teď od února nehrála a předtím to byly jen asi 4 zápasy od začátku loňské sezóny, kdy jsem ještě prodělala operaci menisku na druhém koleni. Já si myslím, že už mi prostě tělo vystavilo stopku a je třeba to nějakým způsobem respektovat. Kariéru jsem ukončila jako profesionální sportovec, to že si někdy nezajdu, jak se lidově říká „udělat žízeň“, to nevylučuji, ale myslím si, že házená už v tom figurovat nebude….i když „nikdy, neříkej nikdy“ :-)"

Uzavírá se jedna kapitola Tvého života,  už sis vybrala čemu se chceš věnovat dál?

"Nerada bych předbíhala, těch možností je více a uvidí se, co vyjde. Teď je na programu opět koleno. :-) "

Přemýšlela jsi někdy o tom, že se po návratu do Čech budeš věnovat třeba trénování dětí? 

"O tom jsem nikdy nepřemýšlela, já na to nemám povahu a hlavně trpělivost. Mám málo trpělivosti s dětmi a ještě méně s rodiči. Mně hrozně vadí, jak do toho rodiče vstupují a chodí „orodovat“ za své děti. V žádném případě netvrdím, že všichni, ale to procento je dost velké. Nemám nic proti tomu, aby řekli svůj názor, ale někteří to opravdu přehání. Dnes je to problém takřka ve všem, nejen ve sportu."

Když jsme u dětí, v kolika letech a jak jsi se k házené dostala Ty? Měla jsi svůj házenkářský vzor? 

"Házenkářský vzor jsem nikdy neměla. S házenou jsem začínala relativně dost pozdě, až ve 13 letech, pokud se nepletu. Předtím jsem se věnovala lyžování a tenisu."

To, že se Klára neplete, potvrzuje i jeden z těch, kteří se na jejích začátcích výrazně podepsali: "Klára začala až ve třinácti letech, když přišla z tenisu. Ihned ji házená nadchla a po pár trénincích prohlásila, že to dotáhne až do repre. Její cílevědomost byla až zarážející a nakonec se jí to povedlo. Po dvou letech na Sportovním gymnáziu u nás přešla do Slávie a odstartovala úspěšnou kariéru na té vyšší úrovni. Začala trénovat u trenéra Lubomíra Bubna, pak u mě a René Kumpána. Její úspěch je samozřejmě i naším úspěchem a jejími úspěchy se chlubíme dodnes," dodává s úsměvem ale i pýchou trenér DHK Pardubice a Sportovního gymnázia Pardubice, Rudolf Šimon.

Podporovali Tě rodiče na turnajích? Jezdili Ti fandit? 

"Moji rodiče naštěstí patřili k těm soudným a pro jistotu na žádné zápasy nejezdili. Myslím, že naživo mě viděli hrát asi 2x až 3x :-). A mně to vyhovovalo, což oni asi i věděli, že o jejich přítomnost na zápasech až tak nestojím. :-)  Občas přijela babička s dědou, když jsem byla hooodně mladá, ale taky ne často. Naši to moc neprožívali, spíše je zajímalo, co je ve škole než to, co je na házené. :-) Samozřejmě mi ale fandili a podporovali mě, on ten sport opravdu něco stoji a když jsem odešla na internát do Prahy, tak to bylo ještě nákladnější."

V jakých klubech jsi hrála? Kde to bylo nejlepší?

"Začínala jsem v Pardubicích, v 17 letech přešla do Slavie a vloni pak do Nimes. V Pardubicích mě naučili základy a díky tomu jsem se dostala do juniorských reprezentací, což mi umožnilo i cestu na SCM ve Slavii. Ve Slavii jsem odehrála (pokud se nepletu) 11 sezón, z nichž 9 v A týmu Slavie. Moje nejúspěšnější léta jsou spojena se Slavií. Já jsem se nikdy netajila tím, že házená pro mě není na prvním místě, i to byl důvod proč jsem neodešla do zahraničí dříve, dokonce jsem tvrdila, že neodejdu nikdy ,ale pak se nějak člověk podívá do občanky, zjistí, že už to není žádná sláva s tím věkem a říká si, zda by nebylo dobře si to aspoň vyzkoušet, takhle nějak jsem se rozhodla odejít do Francie a určitě nelituju. Ten konce není úplně dle představ, ale ta zkušenost je k nezaplaceni. Myslím, že by si to mel vyzkoušet každý, kdo má možnost, ale na druhou stranu říkám, že to není pro každého. Asi bych měla říct, že to bylo nejlepší ve Slavii a asi i bylo, ale bez těch začátků by to nešlo a mám na ně také skvělé vzpomínky a ve Francii to vzhledem k lidem, které jsem tam poznala bylo (je), také perfektní, takže to se těžko říká, ale po házenkářské stránce určitě Slavie."

Předseda DHC Slavia Praha, Richard Toman, její léta ve Slavii komentuje takto: "Klára je bezesporu výjimečnou osobností, která zanechala  ve Slavii výraznou stopu. Během jejího dvanáctiletého působení v klubu si ale nejvíce vážím toho, že oplácí důvěru důvěrou, vždy jsem se mohl spolehnout na to, že to co řekla a slíbila, vždy splnila, nebylo třeba sepisovat dohody a smlouvy, troufám si říct, že to platilo i obráceně. Stihla při vrcholové házené vystudovat vysokou školu i pracovat, a i když patřila k „tahounkám“ party, uměla se včas a správně rozhodnout, kdy je třeba odejít a plnit pracovní nebo studijní povinnosti. V kontaktu jsme spolu stále, nemám nejmenší obavy o její další profesní budoucnost." 

Přejďeme teď od klubové házené k té reprezentační. Jak složitá byla cesta do reprezentace?

"Teď to bude znít asi nafoukaně, ale pro mě složitá nebyla. Vysvětlení je jednoduché, levaček není nikdy dost. :-)  Přešla jsem do reprezentace seniorské rovnou z té juniorské, takže pauza v reprezentaci nastala až vinou zranění."

Ohlédneš-li se za reprezentační kariérou, co se Ti vybaví? Zůstal Ti nějaký sportovní sen, který se nepodařilo splnit?

"Já jsem první zápas za nároďák odehrála v listopadu 2004, takže se mi vybaví skvělých 10 let strávených ve „ vybrané“ společnosti. :-) "

Nejlepší a nejhorší zážitek reprezentační kariéry? 

"Nejhorší zážitek se odehrál ještě v juniorské reprezentaci, kdy jsme gólem v poslední vteřině nepostoupili ze skupiny na MS….a to jsme vedli v poločase o 7 a stačila nám remíza. Nejlepší nemám, těch výborných zážitků je tolik, že bych musela vydat knihu. :-) " 

Házenkářská kariéra odchází. Jak je to s kamarádstvím, odchází také nebo budeš jezdit za reprezentací i nadále? 

"Ne, to určitě ne, já myslím, že jsme toho prožili tolik, že to nejde jen tak vypustit, takže pokud to bude jen trochu možné, tak budu jezdit fandit a s holkama se budeme dále vídat, i když asi ne tak často."

Jak se budeš loučit s reprezentační kariérou? Přijedeš holkám fandit do Olomouce? 

"Já žádné loučení nechystám a jestli ho chystá někdo jiný, tak o tom nevím. :-)  Vzhledem k tomu, že jsem teď týden v Čechách, tak do Olomouce dorazím aspoň na jeden zápas."

Trenér reprezentace, Jan Bašný: "Je škoda, že Klára zakončila kariéru tímto způsobem. Pro reprezentaci  její odchod z házené není až tak velký zásah, protože přibližně poslední dva roky kvůli zranění a následné léčbě nehrála, už jsme zvyklí hrát bez ní. Myslím si ale, že je to škoda hlavně pro ní samotnou, končí kvůli zranění, a ne v plné síle. Poslední sezóny před zraněním Klára získala několik ocenění, a je tedy  velká škoda, že jí tělo vystavilo účet a nedalo jí šanci se rozloučit nějakým radostnějším způsobem. Každopádně za dobu kdy v reprezentaci hrála, udělala velký kus práce a patří jí za to naše díky."

Vraťme se teď k angažmá ve Francii, jak na něj budeš vzpomínat?  Něco jsi zde odehrála, ale také zde přišlo i ono osudné zranění. Co Ti ty necelé dva roky ve Francii daly?

"Obrovská zkušenost! Navíc já měla vždy štěstí na lidi (to musím zaklepat a doufat, že to bude pokračovat) a to platí i ve Francii. Ačkoli se stalo, co se stalo, tak jsou na mě všichni hrozně hodní a jsou ke mně vstřícní a upozorňuju, že to ve vrcholovém sportu, což házena ve Francii je, není samozřejmostí. Já jsem ráda, že jsem si to zkusila, po házenkářské stránce to nevyšlo, ale během toho, co jsem odehrála, tak jsem zjistila, ze bych (snad) české házené ostudu neudělala, kdyby to zdraví vydrželo, ale po těch životních stránkách vidím jen pozitiva – 2 jazyky (samozřejmě francouzština více méně základy, ale už jsem schopna trošku komunikovat), nové kontakty a navíc jsem měla možnost si celou jižní Francii procestovat." 

Jak to teď vlastně budeš mít, končíš hned nebo musíš dodržet smlouvu a odejdeš tak až po jejím vypršení? 

"Mohla jsem si vybrat, zda zůstat ve Francii nebo se nechat operovat a rehabilitovat tady v Čechách. V klubu jsem si zjistila, jaké jsou možnosti a pak jsem se rozhodla zůstat ve Francii, protože po operaci mám možnost být denně na rehabilitaci a až bude ta noha schopna zátěže, tak můžu trénovat s naší kondiční trenérkou, takovou možnost bych v Čechách neměla. Navíc máme i kurzy francouzštiny, takže toho chci také využít. Klub mi ve všem vyšel vstříc a rozhodnuti bylo na mně."

Léčba bude tedy probíhat ve Francii? 

"Ano, minimálně do konce června, možná i pak, protože legislativa ve Francii to umožňuje, takže uvidíme."

Máš vystudovanou historii, po návratu do Čech se chceš věnovat svému oboru, nebo co bude Tvé pracovní odvětví?

"Zatím nevím, ale myslím, že k  historii se vrátím už jen pasivně, jako čtenář a turista. :-) "

Sem tam jsi spolukomentovala přenosy házené v TV, není tohle cesta, která by tě teď lákala?

"Moc ráda bych se k tomu vrátila, pokud dostanu nabídku, nebudu váhat. Ale jako o hlavním zaměstnání jsem o tom neuvažovala."

Jsi známa svými hláškami a trefnými komentáři. Většinou je těžké je publikovat, ale přesto, jaká si myslíš bude Tvá úplně závěrečná věta házenkářské kariéry?

"Já si myslím, že po tom, co předvedl „náš“ pan prezident, se dá publikovat už úplně vše, ne? :-) Já vždycky říkala, že „z ho... bič neupleteš“, ale musím říct, že se objevuje stále více lidí (např. v showbussinesu), kteří to dokázali. :-) "

Než úplně odejdeš z házené jako hráčka, chtěla bys prostřednictvím HNB vzkázat něco svým bývalým spoluhráčkám nebo realizačním týmům ať už reprezentace nebo klubů? 

"Už jsem tu zmiňovala, měla jsem štěstí na lidi. Nemyslím si, že jsem dokázala bůh ví co, ale to, co jsem dokázala bylo díky jim všem, i těm, se kterými jsem ne úplně vycházela. Tímto bych chtěla všem za těch 17 let poděkovat. Některým se i omluvit, za to, že se mnou museli mít takovou trpělivost. Je totiž dost lidí, kteří mají skutečně můj obdiv, především za to, že mě neposlali k šípku. :-) "

Vzkaz pro fanoušky? 

"Bez fanoušků by to nešlo. Házená je určitý druh divadla a hraje se pro lidi, takže díky každému, kdo házené fandí. ;-) "

"Divadelní opona" za stovkami odehraných zápasů v podání házenkářky Kláry Černé padá, nicméně to neznamená, že Karlucha či Karel, jak se Kláře celá léta přezdívá, z házenkářské scény mizí úplně. Kdo ví, možná se po návratu z Francie dočkáme další "dobré pracovité duše", která bude usilovat o propagaci a rozvoj házenkářského hnutí v Čechách. Je také souhra náhod, že zatímco se před nedávnem pohybovaly na reprezentačních a interligových palubovkách Černé dvě, teď už na nejvyšší úrovni neuvidíme bohužel ani jednu z nich. Legenda české házené, brankářka a trenérka Lenka Černá, oznámila ukončení své hráčcké kariéry před pár týdny, její jmenovkyně Klára Černá, končí neplánovaně právě v těchto dnech.

Karlucho, děkujeme za rozhovor a také za to, že jsi vždy byla přístupná ke spolupráci s házenkářským projektem HNB. V neposlední řadě Ti patří velké poděkování za příkladnou reprezentaci naší malé země. Držíme palce, abys byla co nejdříve fit a v plné síle se vrátila k nám do Čech.

Naše poděkování za rychlou reakci a komentáře patří také pánům Šimonovi, Tomanovi a Bašnému, děkujeme.

foto: Alex Wipf, web DHC Slavie Praha, HBC Nimes a DHK Pardubice