Zamyšlení k pravidlu o omezení startu hráčů

Je tu další záležitost, která rozděluje naše házenkářské hnutí na dvě znesvářené poloviny. Jedná se o přetěžování hráčů a hráček, které upravuje "pravidlo 48 hodin".  Já jsem si dovolil z pohledu dlouholetého člena reprezentačního týmu žen veřejně říci  svůj názor a pohled na celou situaci. 

 

Co to vlastně je pravidlo 48 hodin?

Pravidlo 48 hodin má zamezit, aby mladí a talentovaní hráči a hráčky, kterých se to hlavně týká, nastupovali během 48 hodin k několika zápasům za sebou, a to především z důvodu přetěžování a zamezení  fatálního zranění. Tyto děti většinou trénují 2x maximálně 3x týdně a následně  jsou nasazovány  do několika zápasů během jednoho víkendu. 

Děje se tak hned z několika důvodu. Ten hlavní se týká malé členské základny, kdy kluby díky malému počtu hráčů nejsou schopny plně obsadit všechny věkové kategorie. 

Dalším, neméně podstatným problémem, je nasazování  mladých talentovaných hráčů a hráček do soutěží, kde se v daných kategoriích předpokládá lepší umístění a tím i zvýšení prestiže klubu.  

Nebudu spekulovat  zda se to děje kvůli financím, nebo skutečné touze vítězit. Prostě se to děje a to je v tuto chvíli nejdůležitější !!! 

Proč jsem se rozhodl k tomu, abych oslovil širokou házenkářskou veřejnost?

Celá záležitost pravidla 48 hodin byla před více než rokem projednána na odborné úrovni mezi Reprezentační a Soutěžní komisí a v neposlední řadě Exekutivou, která ji také následně uvedla v platnost.  Nechci tu znovu otevírat spory ohledně zpochybňování  času uvedení do praxe! Chci se zaměřit na fakt, že se toto pravidlo nelíbilo některým funkcionářům, legislativcům a zřejmě také zástupcům klubů. Což postupně vygradovalo  v nátlak na členy Exekutivy ČSH, aby bylo pravidlo omezených startů zrušeno z legislativních důvodů, a byla také zpochybněna  souvislost se zdravotními problémy hráčů a hráček. 

Již řadu let se intenzivně pohybuji u ženské reprezentace a sleduji osudy mladých hráček z bezprostřední blízkosti. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl nad problematikou pravidla 48 hodin veřejně zapřemýšlet a pravidlo svým názorem a reprezentačními zkušenostmi podpořit. 

Talentované mladé hráčky přicházející do seniorských týmů si z velké části, už v takto nízkém věku,  přinášejí zdravotní problémy, které je pak v jejich výkonnosti limitují.  V reprezentaci se tak vystřídala řada hráček , které si prošly několika věkovými kategoriemi, kde byly maximálně vytěžovány a nyní se potýkají se  zdravotními problémy. 

Z těch současných jmenujme Helenu Štěrbovou, která prodělala tři operace křížového vazu a musela ze zdravotních důvodů, v těch nejlepších letech, ukončit kariéru. 

Iveta Luzumová například doplácí na natržený  vaz v kotníku. Následná nutnost nošení kotníkové ortézy byla specialisty označena jako příčina vleklých zdravotních problémů s kyčlem.  

Kristýna Salčáková, Dominika Selucká/Kolomazníková/, Petra Adámková, Markéta Jeřábková, Veronika Malá, Helena Ryšánková -  všechny tyto reprezentantky prodělaly operaci předního  křížového vazu, některé dokonce s replastikou.  

Další čtyři reprezentantky nechtěly medializovat svůj zdravotní stav. Ten samý problém však řeší i řáda hráček interligových klubů, které jsou tak limitovány v dalším růstu. V Mostě, Slávii, Porubě, Plzni, Olomouci a určitě i v ostatních klubech tento problém hráčky řeší.  Mohl bych zde uvádět další jména, ale nemám nejaktuálnější informace, a proto nechci bez svolení a příčinné souvislosti uvádět jejich jména.  Velikým mínusem pro českou házenou je také fakt, že  spousta talentovaných hráček v důsledku svých zranění kariéru ukončila.

 

Protože je přetěžování hráčů celosvětovým problémem, bylo v různých federacích toto, nebo ještě přísnější  pravidlo uvedeno v platnost, a je všemi trenéry a funkcionáři akceptováno. V některých vyspělých házenkářských zemích je  stanovisko odborníků  dokonce s naprostou samozřejmostí kluby respektováno. Jsou také stanovovány různé programy, kde se ti nejlepší  soustředí ve středisku, kde mají odpovídající způsob tréninku pod lékařským dohledem, s kvalitní regenerací včetně stravování. Krátká návštěva holandského střediska sportu Papendal pak postačí k pochopení proč se Holanďanky pohybují mezi nejlepšími družstvy světa. 

U nás odpůrci pravidla o omezení startů poukazují na legislativní problémy. Rojí se otázky typu:  kdo to bude hlídat, jak to lze obejít, jaké budou tresty atd. Zástupci klubů zase žehrají na to, že nebudou moci  z  důvodu nedostatku hráčů a hráček přihlásit některé  věkové kategorie.  Jen málo z nás ale přemýšlí nad tím, že se na házenou hlásí méně dětí z obavy o svůj zdravotní stav, třeba proto, že si sousedovic Toníček pětkrát urval kotníček (to pro odlehčení ).  :-) 

Apeluji proto na zástupce klubů , aby zvolili jiný způsob obsazování všech věkových kategorií třeba efektivnějším náborem . Svojí ukázněností  usnadníte legislativcům jejich práci.  Rodiče a trenéry našich dětí  prosím o trpělivost. Nechtějte úspěchy tady a teď.  S hrdostí pak budete sledovat vaše svěřence  a děti, které zhmotní vaší píli  v těch nejvyšších kategoriích. 

Věřte mi, že nejvíce skličující je pro mě osobně pohled na reprezentatky, které se perou s následky svých zranění, a aby nechyběly ve velkých a důležitých zápasech polykají Aulin nebo Ibuprofen k potlačení bolesti a následně v slzách zápas odehrají. 

 Tento fakt je nejen pro mne největším negativem, se kterým se setkáváme na reprezentační úrovni.  Velmi často tak zápasy nerozhoduje  taktika a forma, ale zdravotní stav hráček, které s velkým sebezapřením důležité zápasy v bolestech odehrávají. 

Odpovědnost za zdraví našich dětí je velká, tak ji nepropásněme. Třeba to bude jeden z kroků, jak se přiblížit handballovému světu. 

Nakonec bych ještě připojil názor toho nejpověřenějšího, špičkového ortopeda a traumatologa, který provádí ročně 400 artroskopií, plastik a 200-300 úrazů včetně  endoprotéz, bývalého házenkáře a lékaře našich reprezentantek MUDr. Filipa Svatoše. který vzkazuje, „Nižší trénovanost vede k nižší výkonnosti a menší koordinaci pohybů, která se se zápasovou zátěží prohlubuje. Proto je potřeba dbát dostatečné regenerace, popřípadě zlepšit trénovanost.  2 a více zápasů během 48 hodin bych u nedostatečně trénovaných sportovců nedoporučoval,  jelikož to může vést  k výraznému zvýšení rizika zranění i těžšího charakteru, zejména v oblasti kolenního, hlezenného a ramenního kloubu". 

Zamysleme se a věřme prosím odborníkům .....

 

Děkuji za Váš čas a zdravý rozum 

Petr Krob