Z kronik Národního házenkářského archivu

Zapomenuté medaile I-III.

VLADIMÍR SALČÁK

Zdroj: www.hradiste.net , říjen-listopad 2011 rubrika Hradišťané blogují

Když v říjnu roku 2011 zvítězily české házenkářky nad rakouskými reprezentantkami o deset branek v úvodním utkání kvalifikace na mistrovství Evropy a oznámily tak světu, že se musí s českou ženskou reprezentací  počítat, inspirovalo mě to k napsání série několika článků na web hradiste.net pod názvem Zapomenuté medaile I-III.  „Dres národního týmu oblékaly  tři mladé dámy z Uherského Hradiště, které se svými spolužačkami vybojovaly před sedmi lety v maďarském Miskolci bronzovou medaili za třetí místo na středoškolském mistrovství světa v házené. Byl to obrovský úspěch nejen hradišťského gymnázia a místního házenkářského klubu ITS, odkud se všechny hráčky studentského týmu rekrutovaly, ale i celé české mládežnické házené. Jen se na něj trochu tak nějak zapomnělo…” zaznělo v úvodu seriálu.

Na začátku minulého století se na třech místech světa – v Čechách a na Moravě, v Dánsku a Švédsku a v Německu - zrodily a začaly rozvíjet tři házenkářské hry, které spolu soupeřily o mezinárodní uznání. Už nikdo nikdy spolehlivě neřekne, která z házenkářských her přišla na svět první, která se od které inspirovala více herními prvky. Nezvratným faktem ale zůstane to, že v české (od roku 1971 národní) házené se v letech 1930 a 1934 hrála dvě ženská mistrovství světa, německá házená o jedenácti hráčích byla v roce 1936 olympijským sportem a až do šedesátých let se konala mistrovství světa v obou kategoriích. Na mezinárodním poli ale nakonec zvítězila skandinávská sedmičková házená. Sedmička je pro házenou magickým číslem – hraje se v sedmi hráčích, dalších sedm je připraveno na střídačce, sedmimetrový pokutový hod často rozhoduje o konečném výsledku. Před sedmi lety si jedna z dnešních reprezentantek zapsala do své házenkářské kroniky tento sportovní příběh:


O Maďarsku, o jednom gólu a o francouzských slzách

Maďarsko. Ještě před pár týdny jsem o té zemi nevěděla zhola nic. Několikrát jsem jí jen projela v autobuse na cestě k jižním mořím, viděla jsem hrát ostré a skvělé maďarské házenkářky v televizi na olympiádě nebo na světových a evropských šampionátech. Ale jinak mě ta země, co se píše Hungaria, nezaujala téměř ničím. Ještě donedávna to pro mne byla nudná placka, zaznamenávaná na zeměpisných mapách zelenou barvou. Dnes se mi při vyslovení názvu té zelené placaté země vybaví vzpomínka na jeden z nejkrásnějších dnů mého šestnáctiletého života. Na jejím vrcholu září jiná placka. Je bronzová. Vyhrála jsem si ji se svými spolužačkami v Miskolci na házenkářském setkání nejlepších středních škol světa.
Vždycky jsem si takový zápas přála hrát. Zažily jsme s holkama naší házenkářské party za sedm let, co ten krásný sport hrajeme, už mnoho krásného, ale tohle bylo něco jiného. Největší ze čtyř miskolcských hal, kde se World School Meeting 2004 na začátku března konal, je nabitá k prasknutí. Po našich jasných vítězstvích ve skupině nad studentkami škol reprezentujících Turecko, Itálii, Švédsko a Bulharsko, dramatu se šťastným koncem s Dánkami ve čtvrtfinále a čestné porážce s domácími Maďarkami v semifinále hrajeme proti Francouzkám. Bojujeme o to, kdo se bude radovat, že chodí na třetí nejlepší střední školu na světě. Prohráváme o pět branek a ubývají nám síly. Ale halou duní Čeky! Čeky! a my tu bronzovou placku moc chceme. Přece těch tisíc fandících kamarádů nezklameme. Známe se za ten týden všichni nejen ze zápasů, ale i z jídelny, z kolejí, z ulic Miskolce. A fandí nám, to je výhoda.

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_i_1-1343430582.jpg

Zdroj: hradiste.net/clanek/hradistane-bloguji/zapomenute-medaile-i-1035

Získaly jsme si je možná svými výkony, možná naším zpěvem a tancem v krojích na kulturním večeru. Branku po brance náskok soupeřek stahujeme. Dvě minuty před koncem se nám daří vyrovnat. Hala šílí. Získáváme znovu míč a snažíme se probít francouzskou obranou. Helena uvolňuje na brankovišti Martinu. Ta se napřahuje ke střele. Jsem od branky daleko, Francouzky na mě hrají osobní obranu, a tak si mohu dovolit na ten osudový okamžik zavřít oči. Ať jí to tam spadne, přeji si strašně moc. „Gól, gól!“ ječí spoluhráčky a řítí se na posledních pár momentů bránit naši branku. Nepodaří se nám to, ale Ivana naštěstí chytne vyloženou šanci francouzského křídla. Bouřící hala odpočítává vteřiny. Je konec. Padáme na palubovku, z lavičky na nás skáče zbytek týmu a my jsme šťastné jako nikdy. Když si s Francouzkami podáváme ruce, tečou jim po lících slzy. Takový je sport, ještě před chvilkou to vypadalo, že budeme plakat my.

Večer si ale na krk pověsíme bronzovou placku, která mi bude vždycky připomínat tu zelenou placatou zemi. Budu si teď o ní pamatovat, že tam mají házenkářky ostré a skvělé jako čabajky a hostitelé že tam mají duši širokou jak Dunaj. A ještě něco. Maďarsko je na zeměpisné mapě zelené. A zelená je barva naděje. Ale to jsem věděla už před tím, než jsme si pro tu medaili do Miskolce přijely. Hlavně, že už je jaro.

Profesor Metoděj Zajíc ve své knize Dějiny házené (kterou jsem si vypůjčil od bývalé vynikající hradišťské házenkářky mistryně Československa 1950 Marie Bellovičové-Ondráčkové) na devětadvacáté straně píše: „Než Praha nebyla jediným místem, kde se roku 1908 házená hrála. Také na českém a moravském venkově ji hráli, a to vždy buď na střední škole, kde ji zavedl některý profesor tělocviku, nebo v klubu či v Sokole, kam ji přinesli vysokoškoláci studující v Praze a hrající ji u Krištofa.“ Pro úplnost dodávám, že domažlický rodák profesor Antonín Krištof byl prvním organizátorem tělovýchovy na České vysoké škole technické v Praze. Upravil tehdejší pravidla a dal házené charakter sportovní hry. Položil také první organizační základy hry ustavením prvého ústředí házené - Svazové komise kroužků házené v Praze. V roce 1909 byla jeho zásluhou vydána tiskem prvá pravidla. „Tak máme dochováno, že první ukázkové zápasy se hrály v tomto roce ve Vysokém Mýtě a v Klatovech v Sokole, na Moravě pak v Přerově, kam házenou přinesl Ruda Přidal, bratr pozdějšího propagátora házené a náčelníka Hanácké župy Jožky Přidala. Zde všude se hrála házená jen většinou společensky. Obyčejně se hrálo ve smíšených devítkách a ženy hrály v dlouhých sukních a v kloboucích. Ze středních škol máme dochovány zprávy, že se házená hrála ve Valašském Meziříčí na gymnasiu, na reálce v Kutné Hoře a na reálném gymnasiu v Uherském Hradišti, jakož i na reálce v Novém Bydžově, kde ostatně mají primát, protože od té doby tam hrají házenou nepřetržitě až po naše časy…“

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_ii_1-1343430583.jpg
Mistryně Československa pro rok 1923 - Slovácká Slavia Uherské Hradiště. Foto: Národní házenkářský archiv

Zdroj: hradiste.net/clanek/hradistane-bloguji/zapomenute-medaile-i-1035

V závěru Dějin házené Metoděj Zajíc o středoškolské házené píše na straně 519: „Jak jsem již uvedl, házenou vymysleli studenti a jejich profesoři ji zdokonalovali a zdokonalili. Házená vlastně vděčí za vše profesorům tělesné výchovy. Karas, Klenka, Krištof, trojice autorů, kteří stáli u kolébky házené, byli tělocvikáři. Ale nejen oni. Profesoři a učitelé tělesné výchovy z Československa, všude kam přišli, ať to bylo na Balkán, do Ruska, Ameriky, na Slovensko, na Podkarpatskou Rus či na školách v Čechách a Moravě, všude zaváděli a propagovali českou házenou. A když později byly vypracovány učebné osnovy tělesné výchovy pro školy národní a střední, na moderním vědeckém podkladě, byla v nich házená zařazena s ostatními bojovými hrami jako rovná s rovnými…Házená byla vytvořena jako hra studentská. Karas a hlavně Krištof ji hrávali v letech 1905-07 se svými studenty na letenských hřištích Spolku pro pěstování her mládeže a myslím, že v primitivní úpravě Klenkově a Karasově ještě i dříve. Když později Krištof dal házené sportovní formu, tu samozřejmě prvními hráči byli zase studenti. Házená byla budována na principu kopané a částečně i košíkové, ale hlavně podle kopané…“

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_ii_2-1343430583.jpg

Bývalá gymnazistka Dana Zátopková se podepisuje do pamětní knihy, za ní její spoluhráčky z mistrovského házenkářského družstva Sokola Uherské Hradiště. Foto: Národní házenkářský archiv

Jak patrno, uherskohradišťské gymnázium se může pochlubit nejstarší házenkářskou tradicí nejen na Moravě a v Čechách, ale vlastně i na celé zeměkouli. Jeho studentky a studenti se podílely na československém ženském mistrovském titulu Slovácké Slavie v roce 1923 i v roce 1950, i na titulech dorostenek v roce 1952 a dorostenců v roce 1956. Tituly a medaile vozila z českých mistrovství a světových turnajů v letech 1997-2004 generace hráček házenkářského klubu HC ITS Uherské Hradiště – jádro týmu zasedalo právě v lavicích místní prestižní střední školy.

Házenkářky Gymnázia Uherské Hradiště před republikovým finále středních škol 2004 ve Stochově. 

Foto: Vladimír Salčák / Zdroj: hradiste.net/clanek/hradistane-bloguji/zapomenute-medaile-ii-1044


C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_ii_4-1343430584.jpg
To bylo finále! V týmech pražského i hradišťského gymnázia v roce 2004 hrálo deset juniorských a dorosteneckých reprezentantek. Českou republiku dnes reprezentuje zleva 7. v zadní řadě Helena Štěrbová (HC Zlín), vedle ní v bílém Barbora Raníková (Zora Olomouc), Dominika Selucká (Sokol Poruba) a zprava 3. a 4. v dolní řadě Kristýna Salčáková (HC Zlín) a Klára Černá (Slavia Praha). Starší Pražanky sice zvítězily, Českou republiku však na světové finále odjely reprezentovat mladší Hradišťanky. Foto: Národní házenkářský archiv

 

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\HAZGYM2.jpg

V roce 2004 si hradišťského gymnázium mohlo do vitríny největších sportovních úspěchů vložit na začátku jara skutečný klenot – pohár a bronzové medaile, které přivezly jeho studentky z maďarského Miskolce. Foto: Národní házenkářský archiv
 

Házenkářky gymnázia mají světový bronz

Zdroj: Vladimír Salčák/Deník

Obrovským úspěchem skončila účast házenkářek uherskohradišťského gymnázia na Světových školních sportovních hrách v házené, které se pod patronací International School Sport Federation (ISF) letos uskutečnily v Maďarsku.

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_iii_1-1343430585.jpg

Radost z bronzových medailí v Miskolci. Zleva: Veronika Křeháčková, Petra Macková, Kristýna Salčáková, Veronika Hájková, Barbora Botková, Helena Štěrbová, Jana Polášková, profesorka Sylva Gabrielová, Martina Soukupová, Dominika Selucká, Eva Krystová a Eva Famfulíková . Pod nimi Ivana Polášková. Foto: Kristýna Janásová

Zdroj: hradiste.net/clanek/hradistane-bloguji/zapomenute-medaile-iii-1054
 

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_i_2-1343430582.jpg

Česká výprava. Společná fotografie s týmem průmyslovky Rožnova pod Radhoštěm tvořeného převážně hráči Zubří. Foto: Kristýna Janásová

Družstvo, jež v Miskolci reprezentovalo Českou republiku, totiž mezi dvaadvaceti týmy z celého světa vybojovalo skvělé 3. místo a domů přivezlo bronzové medaile. „A mohlo to být ještě o něco lepší. V semifinále s Maďarskem bylo ale přece jen cítit, že hrajeme proti domácím,“ nechala se s výčitkou v hlase slyšet trenérka Barbora Botková. Přesto se Hradišťanky domů vracely naprosto spokojené, porážka 20:26 pro ně totiž byla jediná na celém turnaji. Základní skupinou prošla děvčata bez ztráty kytičky, když postupně zdolala Bulharsko 42:9, Itálii 39:14, Turecko 30:17 a Švédsko 26:14. Ve čtvrtfinále je pak čekaly favorizované Dánky. Gymplačky se ale zvučného jména nezalekly a po nervy drásající bitvě (22:21) postoupily mezi nejlepší čtyři celky na světě. Potom děvčata musela překonat zklamání z již zmíněné semifinálové porážky s Maďarskem a v souboji o bronz porazit Francii. Vítězství se ale nerodilo lehce. Francouzky od začátku utkání vedly až o pět branek a unavené Hradišťanky vůbec nevypadaly na to, že by průběh utkání měly zvrátit. „Přiznám se, že když jsme krátce před koncem prohrávaly o tři branky, už jsem ve vítězství příliš nevěřila. Pak však přišel neuvěřitelný obrat a když jsme třicet vteřin před koncem daly gól na 21:20, holky si už vítězství nenechaly vzít,“ popsala bronzový nervák Barbora Botková, která pro bojovný výkon svých spolužaček měla jen slova chvály. Fantastický úspěch hradišťských házenkářek, který je navíc nejlepším výsledkem českého družstva v historii World School Sport Meeting, ještě podtrhla Helena Štěrbová, která se s 71 brankami stala nejlepší střelkyní šampionátu. Kromě Štěrbové reprezentovaly nejen hradišťské gymnázium, ale i celou republiku ještě Kristýna Salčáková, Dominika Selucká, Veronika Křeháčková, Ivana a Jana Poláškovy, Veronika Hájková, Martina Soukupová, Eva Krystová, Eva Famfulíková a Petra Macková. Společně s trenérkou Barborou Botkovou tým vedla profesorka Sylva Gabrielová. V souboji o zlato mezi Maďarskem a Německem měly navrch hráčky ze západu Evropy a domácí se tak nakonec musely spokojit se stříbrnými medailemi.

C:\Users\PC\Desktop\Tři králové\zapomenute_medaile_iii_2-1343430585.jpg

Tým, který zařídil na Republikovém finále ve Stochově postup na světový šampionát. Dole zleva: Ivana Polášková (v roce 2004 HC ITS Uherské Hradiště - dnes SHK Kunovice), Martina Soukupová (ITS UH – skončila), Veronika Křeháčková (ITS - SHK Kunovice), Dominika Selucká (ITS - Sokol Poruba), Barbora Botková (HC Veselí nad Moravou – skončila). Nahoře zleva: Kristýna Salčáková a Helena Štěrbová (obě ITS – Zlín), Veronika Hájková (ITS – SHK Kunovice), Andrea Oláhová, Kristýna Janásová (ITS – skončila).  Foto: Vladimír Salčák / Zdroj: hradiste.net/clanek/hradistane-bloguji/zapomenute-medaile-iii-1054