Ve dvaceti na cestě dobývat házenkářský svět
Nedávno jsme psali o našich hráčkách v německém Marienbergu. Ve stejné soutěži, 3. německé lize, nastupuje i další Češka, nebo abych byl úplně přesný, Slezanka. Anežka Zuzánková je teprve dvacetiletá odchovankyně TJ Sokol Poruba, která se přes olomoucké týmy dostala až do družstva, které loni sestoupilo z 2. bundesligy. Na otázky HNB tedy odpovídala brankářka, která od letošní sezony obléká dres německého SG 09 Kirchhof GmbH.
Anežko, řekni mi na úvod prosím něco o sobě a Tvých házenkářských začátcích.
„K házené jsem se nějak připletla společně se svými sourozenci ve 3. třídě základní školy. Začínala jsem v TJ Sokol Poruba, ve kterém jsem byla do svých 14 let. Od 14 jsem přestoupila do menšího klubu v Olomouci, odkud jsem potom "cestovala" do DHK Zora Olomouc. Od 15 let jsem byla nominována do reprezentace trenérem Krejčířem, ve které jsem zažila mnoho společných akcí.“
Menším klubem myslíš Prior?
„Ano, Prior.“ :-)
Na to, že jsi již v zahraničním angažmá, jsi dost mladá. Co považuješ za své dosavadní největší úspěchy?
„No jak bych to řekla, myslím, že mé největší úspěchy byly v zápasech (finále Karviná Cupu 2010, zápas s Ukrajinou na kvalifikaci na ME Dánsko 2013), kdy jsem svým výkonem donutila diváky dostat se do zápasu. Myslím, že když někdo dokáže roztleskat celou halu, tak by se to mělo brát jako úspěch. A největší úspěchy ještě hodlám tasit.“ :-)
Pořád mi to nedá, jsi ročník 94, jak jsi se dostala tak brzy do Německa? Byl tam nějaký konkrétní důvod nebo náhoda?
„Byla to celkově nějaká souhra náhod. Popravdě, vždy byl můj sen jít hrát do zahraničí. A toto přišlo přesně tak, jak se říká - vždy když to nejméně čekáte, tak to přijde.“
Kolik jsi toho vlastně odehrála za "dospělé" v A-týmu Olomouce?
„Prakticky jsem v A týmu odtrénovala 2 roky, kdy jsem chodila 5x týdně na trénink s ženami a mnohdy i na šestý s juniorským týmem. Odchytala jsem přípravné zápasy, turnaje, byla jsem přítomna na několika zápasech WHIL. Potom jsem většinou chytávala za již zmiňovanou juniorku. Ale když se na to dívám z pohledu zkušeností, myslím, že mi Mgr. Bělka a Bára Raníková dali opravdu hodně.“
Pořád mi není jasná Tvá cesta do německé třetí ligy. Vlastně jsi tam šla rovnou z olomoucké juniorky a to mi přijde, nezlob se, jako malé sci-fi.
„Myslím, že mi hodně pomohlo to, že jsem byla součástí juniorského reprezentačního týmu. Jak jsem říkala, byla to šílená náhoda - prošlo to dlaněmi několika lidí, ale prvotní zájem byl z oddílu, kde nyní jsem. Kirchhof sestoupil z druhé ligy a po odchodu hráček, kterým končila smlouva, se musely najít nové. Nicméně ještě než začala příprava tady v Kirchhofu, tak jsem zkusila jeden trénink a manažeři klubu byli spokojeni."
Takže Tě oslovili a Ty jsi se rozhodovala? Bylo více nabídek a možností?
„Popravdě nabídky nějaké byly, ale byla jsem rozhodnuta, dá se říct, ihned. Vím, že když se dlouho rozhoduji, tak to většinou neskončí dobře. Strašně se mi líbilo to, že ten tým má ambice a to, jak je schopný pracovat. Navíc si nemohu vynachválit přístup vedení družstva, spoluhráček a zázemí."
Co fanoušci, jak to vypadá? Už jsi odehrála přípravné zápasy, máte za sebou i ligový a pohárový zápas...jaké jsou zkušenosti?
„Fanoušci zde jsou výborní. Takovou atmosféru, co jsou schopni udělat - to už jsem dlouho nezažila. Strašně vás potěší, když přijde plná tribuna lidí a tleská 60 minut, bez ohledu na to, jestli vyhráváte nebo prohráváte. Je to opravdu jiná mentalita. První turnaj, kterého jsem se mohla zúčastnit, se hrál na naší hale. Ovšem kvůli technickým problémům jsem byla nucena pouze sedět na lavičce, a celé tři dny fandit svým spoluhráčkám. Týden na to jsem mohla svým spoluhráčkám pomoc na turnaji blízko Frankfurtu. Pohárový zápas máme už za sebou - ten se nám bohužel nepodařil dotáhnout do vítězného konce a tak jsme v poháru skončili. Nicméně díky tomu se můžeme plně věnovat ligové sezoně.“
Jak a kde v Německu žiješ? Máš tam už i nějakou práci?
„Teď žiju sama v garsonce, což mi zcela vyhovuje. Bydlím na vesnici Binsfört, což je asi 10 minut autem od Melsungenu, kde máme halu a 17 minut od Kirchhofu, kde máme klubové zázemí. Je pro mě teď prvotní se naučit plynně jazyk, takže budu dojíždět do jazykové školy v Kasselu - velké město v blízkosti. Zatím jen pracuji na sobě. Po tom, až budu schopná se plně dorozumět, tak se uvidí, co bude dále.“
Jaká je tvoje pozice v týmu jako brankářky a jsou tam i jiné cizinky?
„Spolu se mnou je v bráně holčina, která proti mně chytala před 4 roky ve Švýcarsku na reprezentačním turnaji. Myslím, že jsme dobrá dvojka a pozice se moc neřeší. Hrajeme tak, jak se daří - každá jsme jiná a myslím, že toho se dá hodně využít. Ohledně spoluhráček ze zahraničí to je strašně zajímavé. Naše nejzkušenější hráčka, Christina Mihai, je z Rumunska, a ta byla hodnocena jako jedna z nejlepších házenkářek v Rumunsku za poslední desetiletí. Dále máme nově příchozí mladou hráčku z Holandska, která měla úspěchy v mládežnické reprezentaci (bronz na MS), další hráčku z Maďarska, která hrávala za Budapešť. Druhá brankářka je vlastně Švýcarka. A pak máme také spoluhráčku z Brazílie. Jinak mně bylo řečeno, že jsem první Česka v historii klubu. :-)“
A co tvé vzory?
„ Mám to trochu jinak se vzory. Inspirací jsou pro mě skoro všichni sportovci, kteří se snaží brát házenou jako plnohodnotný sport - práci, jsou schopni jej propagovat a dělat mu dobré jméno (jak výkony, tak chováním mimo hřiště). Jako český vzor považuji pro mě Barču Raníkovou, a teď z mého okolí mě nejvíce svým chováním zaujal brankář chytající za MT Melsungen - Mikael Appelgren.“
Čeho bys chtěla dosáhnout, přeci jen jsi se vydala trošku neobvyklou cestou, třeba směrem k reprezentaci?
„Určitě by bylo pěkné někdy dostat pozvánku na sraz ženské reprezentace, ale můj cíl byl vždy předat své zkušenosti někomu mladšímu, komu by to mohlo pomoct. Můj cíl na delší běh je bavit házenou sebe a tím i diváky. Teď chci pomoct Kirchhofu vrátit se do druhé ligy.“
Ty jsi přeci ještě mladá, není cíl předávat zkušenosti mladším trošku předčasný?
„Myslím, že vše není na dobu neurčitou a navíc vím, jak bylo mně, když jsem v házené začínala a na začátku nebyl nikdo, kdo by mi pomohl - připadala jsem si jako slon v porcelánu. Tak tedy to přeformuluji - mým cílem je být někomu vzorem.“
Jaké jsou cíle klubu pro tuto sezonu?
„Klub i hračky, včetně mě, chceme zpátky do 2. ligy. Vsadila jsem se s holkami, že pokud vyhrajeme a postoupíme, budu plavat ve Fuldě, což je řeka, která tudy protéká.“
A jak často trénujete?
„Trénujeme skoro každý den, jeden den v týdnu je volný, ovšem zajímavé jsou tzv. tréninkové šlágry - například třídenní soustředění. Pro příklad teď měla juniorka tento šlágr, a trávila na hale 24 hodin 3 dny v kuse - dokonce tam i spali. Protože jsem to nikdy nezažila, tak mi to přijde takové zvláštní. Holky v 8 naběhly na hřiště, do půl desáté trénink, sebraly se, jely na zápas v 11, pak měly druhý o půl 13, vrátily se - měly oběd a za dvě hodiny zase na hřišti, a tak jely ty tři dny v kuse.“
Co Tvá rodina a blízcí, nechybí Ti?
„Samozřejmě, že mi chybí, ale myslím, že je to trochu obdobné jako v Olomouci - jen to jsem byla častěji doma. Díky internetu jsem ovšem schopná komunikovat na dálku. Ale jsem ráda, že mě v tomto dokáží plně podporovat. Přes internet ještě komunikuji se svým dobrým kamarádem, který má angažmá v Rostocku a na živo se míjíme na tréninku s Petrem Hrubým, který mi tady hodně pomohl. Navíc, klub tady funguje jako rodina - potřebuješ s něčím pomoct? Jen napiš a my pomůžeme.“
Anežka strávila pár let před odchodem do Německa v Olomouci. Jak o ní mluví dva z těch, které tam potkala?
Tereza Fryčáková, spoluhráčka z Olomouce a mládežnické reprezentace:
„Spolu jsme strávily 4 roky v reprezentaci a odehrály pár zápasů v Olomouci. Anežka je moc hodná a v reprezentaci to byla taková naše mamka. O všechny se starala a byla nejspolehlivější, a také byla tou nejlepší předzápasovou kadeřnicí. :-)“
Luboš Krejčíř, trenér v Olomouci a juniorské reprezentaci:
„Klidná a uvážlivá dívka. Vždy seriózní a spolehlivá. Ve sportovním tréninku a utkáních se trochu potýkala s rychlostními schopnostmi a obratností, ale díky somatotypu měla solidní úspěšnost z náskoků a střel z bezprostřední blízkosti.
Její výkonnost šla nahoru po zapojení do tréninků v A družstvu Zory a ve spolupráci s Bárou Raníkovou. Řada zranění a nemocí její růst však limitovala.
Odchod do Německa mne překvapil, protože v závěru loňské sezóny laborovala se zraněním páteře a toto zranění zamezilo i jejímu startu na MS juniorek. Pokud ho však vyléčila, přeji jí mnoho úspěchů, i když si myslím, že je její odchod předčasný.“
Z Anežky a jejích odpovědí vyzařovalo po dobu rozhovoru nadšení a spokojenost. Nezbývá tedy než popřát hodně štěstí v prvním zahraničním angažmá, a aby to tak vydrželo a postupně se plnily všechny její cíle a sny.
foto: https://www.lichtblickgmbh.de/Kirchhof/startseite.htm
