Drsní chlapi rozzářili dětské oči
Před necelými dvěma měsíci zahájily svůj provoz tyto internetové stránky, stránky o házené a hlavně pro házenkáře. Web HNB zahájil článkem o těch nejmenších z nás. Když jsem v sobotu projížděl branou do areálu na Ruzyni, kde se za hodinu měl začít hrát zápas extraligy mužů Dukla Praha - KP Brno, měl jsem tu čest některé z těch nejmenších potkat.
Vykračovaly si v doprovodu tří dam učitelek, které nesly mimo jiné velký vak s dětskými míči a druhou poměrně těžkou krabici, ve které, jak se později ukázalo, byly ukryté dresy. Jak probíhaly přípravy na zápas a jak ho celý prožívaly děti "absolventi" ze školky PampeLiška, se dozvíte z následujícího povídání.
"Děti se sešly za účelem absolventského víkendu, tzn. že minimálně rok u nás prošly již házenkářským kroužkem. Bylo to pro ně vlastně překvapení, protože věděly jenom to, že o víkendu budou mít nějakou akci, na kterou se mohou těšit. V sobotu dopoledne jsme ve školce trénovali pokřik "jako by někdy měly fandit na zápase". Když jsme se jich ptali, kam bychom asi mohli vyrazit, tak padlo divadlo, cirkus, volby ale také házená. Že to poslední je správně, začínaly děti tušit, jakmile jsme vystupovali z autobusu na Ruzyni." začala své vyprávění Petra Ketnerová, zástupkyně ředitelky školky.
Byli jste nějak speciálně vybaveni na zápas?
"Když jsme přišli k hale, tak jsme dětem oznámili, o jaké překvapení jde a staly se z nich praví dukelští fanoušci (v šatně jsme si všíchni oblékli již předem vypůjčené dresy od mladších žáků Dukly). Zázemím jsme prošli až na palubovku a tam se z velmi živých dětí najednou staly téměř sochy. Pohltila je atmosféra a doslova s otevřenými ústy koukaly na rozcvičující se hráče. Některé z nich byly poprvé na opravdovém zápase a myslím, že to pro ně byl velký zážitek."
Co během zápasu, vydržely se koukat?
"Děti byly naprosto konsternovány a pohlceny zápasem a výkonem hráčů a samozřejmě fandily domácím tak, jak jsme si natrénovali.:) V poločase si běžely hrát na palubovku, přinesly jsme jim i dětské házenkářské balony ze školky, což velmi uvítaly. Vydržely koukat celý zápas, fandily...bylo to fajn."
Děti mívají spoustu zvídavých dotazů, padly nějaké i při hře?
"S pravidly se samozřejmě nikdy extra nesetkaly, to je na ně moc brzy. Vybavuji si dotaz na to, proč se háže ta penalta...vše jsme vysvětlili včetně toho, že to není penalta, ale sedmimetrový hod. :) Spíš ale byly děti pohlceny opravdu tou atmosférou, dva metry od nich běhali obrovští hráči, palubovka duněla a na nějaké dotazy neměly moc myšlenky. Myslím, že i hráči je kousek od hřiště registrovali a slyšeli je povzbuzovat. Já osobně jsem třeba postřehla pěkný moment, kdy u postranní čáry faulovaný brněnský hráč byl již v záklonu a mohl určitě dopadnou do strany na zem, aby faul vypadal vážněji. On se ale snažil neupadnout vůbec, aby děti mimo hřiště neohrozil."
Děti si tedy užívaly celý zápas. Jejich povzbuzování je krásně slyšet na záznamu z utkání. Odvděčili se jim za to nějak hráči a měly mezi nimi nějakého oblíbence?
"Ano, bylo skvělé, že s nimi i přes to, že pro ně zápas nedopadl dobře, hráči Dukly zůstali asi půl hodiny na palubovce. Děti se s nimi fotily a povídaly si s nimi. Potom odjely plné adrenalinu a zážitků zpět do školky a ráno měly za úkol udělat plakát. Již z dřívější spolupráce s Duklou na dětské olympiádě jich pár znají. Tehdy nám pomáhali Tomáš Petržala, Radek Mráz (tentokrát nastoupil na straně Brna), Jakub Sviták a David Šůstek. A kdo jim zůstal v hlavičkách nejvíc jde poznat z namalovaného plakátu s hráčem číslo 91, které nosí David."
Zápas na Dukle byl velmi vyrovnaný, rychlý, hraný férově a prostě takový, jaký si zasloužil pozornost těchto malých fanoušků. Výběr byl tedy určitě více než dobrý a nezbývá nic jiného než si přát, aby v dětech zanechal ten zážitek takový dojem, aby se alespoň někdo z nich objevil za pár let na našich extraligových a interligových palubovkách.
