Mým největším přáním je, abychom s manželem a synem mohli jednou aspoň trochu fungovat jako normální rodina, říká Eliška Hošicová
Doba očekávání narození dítěte je pro každou ženu tím nejkrásnějším obdobím, během kterého sama na sobě vidí změny těla, vývoj a růst dítěte, cítí první pohyby a netrpělivě očekává, kdy už si bude moci maličké pochovat v náručí. Stejně jako rostoucí bříško a pohyby miminka hlídají lékaři zdravotní stav samotné maminky, někdy se však stane, že ani lékařský dohled, zdravý životní styl a sportování nepomůže předem odhalit vážné nemoci, které ovlivní následný život celé rodiny.
Své o tom bohužel ví i bývalá profesionální házenkářka Eliška Hošicová, kterou zákeřná nemoc stihla v průběhu sedmého měsíce těhotenství, kdy ji lékaři nemilosrdně diagnostikovali cévní mozkovou příhodu, mrtvici. Eliška i přes toto vážné onemocnění dokázala v kómatu a císařským řezem porodit zdravého syna Matyáše. Dnes a denně se však s velkými zdravotními obtížemi, které s sebou mrtvice přinesla, snaží být tou nejlepší maminkou, manželkou, sestrou a dcerou.
Zpráva o Eliščině nelehkém osudu zasáhla celé házenkářské hnutí, a právě proto, jsme Elišku požádali o rozhovor, se kterým nám z velké části pomáhal i Eliščin manžel Jakub. Děkujeme. :-)
Eliško, hrávala jste házenou, na jakém postu, kolik let, za jaký klub a soutěž?
Byla jsem brankářka a házenou jsem hrála asi dvacet let. Mým prvním klubem byly HC Háje, v mládežnických kategoriích jsem dále působila v Sokolu Vršovice a v Kobylisích. V ženách jsem poté hrála pět let interligu v Písku, se kterým mám i republikový bronz. Poslední rok před těhotenstvím jsem působila v Bělé pod Bezdězem, kam jsem to měla nejblíže, po přestěhování za budoucím manželem do Liberce.
Vdala jste se a otěhotněla. Probíhalo Vaše těhotenství až do osudového dne normálně? Neměla jste nějaké náznaky toho, co se nezadržitelně do Vašeho života blížilo?
Dědičně mám vrozenou Leidenskou mutaci, která způsobuje větší srážlivost krve. Byla jsem sice hlídaná na hematologii a píchala jsem si injekce na ředění, ale bohužel to nestačilo.
S bolestmi hlavy a necitlivostí rukou Vás manžel odvezl v sedmém měsíci těhotenství do nemocnice. Krutá diagnóza zněla Cévní příhoda mozková (mrtvice) s rozsáhlou trombózou mozkových splavů. Než Vám lékaři aplikovali injekce na ředění krve a následně uvedli do umělého spánku vnímala jste, co se kolem Vás děje? K čemu se upínaly Vaše myšlenky?
Dle manžela už jsem po cestě skoro nevnímala. Já osobně si nepamatuji vůbec nic. V tuto chvíli už si nepamatuji ani následující měsíce po probuzení z umělého spánku a celkově mám poslední dva roky hodně zamlžené a jsem ráda, když si vybavím aspoň nějaké momenty. Moje paměť je narušená i několik let před příhodou.
Za pár dní po tom, co jste byla uvedena do umělého spánku jste musela zvládnout další obrovskou zkoušku, když jste císařským řezem rodila syna Matyáše. Kdy jste svého syna poprvé viděla? Neubližovaly Vám zdravotně emoce, které byly spojeny s návštěvami manžela, rodiny, a hlavně s reálným seznámením se synem?
Matyáš mě poprvé navštívil v nemocnici asi na třech měsících. V tu chvíli jsem ještě moc nevnímala a vzhledem ke své paměti, ani nedokážu říct, jak jsem se cítila.
Po měsíčních velkých komplikacích, kdy měl Váš syn do hlavičky zavedeny dvě kanyly, které mu odváděly nadbytečný mozkomíšní mok se na Vaši rodinu konečně usmálo štěstí. Matyášův zdravotních stav se stabilizoval a začalo i Vám svítat na lepší časy, když jste byla přesunuta na rehabilitační oddělení. Pomáhalo Vám k návratu do života právě to, co se kolem Matyáška dělo? Na koho, nebo co, jste v té době nejvíce spoléhala?
Nedokážu moc dobře odpovědět. Víceméně jsem asi ani nevěděla co se děje a většinu času jsem prospala. Těžko říct, kdy jsem si vůbec uvědomila, že Matyáš je můj syn a že jsem vdaná paní.
Z Matyáška roste krásný zdravý chlapeček, který dostává lásku od celé Vaší rodiny. Ta za Vámi stojí od samého počátku zdravotních problémů a dá se říci, že dělá skoro nemožné, aby Vám léčení a návrat do běžného života usnadnila. Kdo je Vaším hnacím motorem, největší oporou, tedy pokud se dá vůbec určit jeden jediný člověk?
Určitě nedá. Mám skvělou rodinu a všichni mě moc podporují. Ale samozřejmě se snažím dát co nejvíce dohromady hlavně kvůli Matýskovi, abych mu mohla být správnou mámou.
S vaší rekonvalescencí však nepomáhá jen rodina. Do různých charitativních akcí se zapojila i veliká část házenkářského hnutí. Jak na Vás tato skutečnost působí?
Samozřejmě jsem všem neskutečně vděčná a moc to pro mě znamená. Házená je taková moje druhá rodina.
Můžeme se zeptat, jak na tom v tuto chvíli zdravotně jste, jakou léčebnou terapií právě procházíte a jak vypadá Váš úplně běžný den?
Nyní jsem už třetí měsíc na rehabilitační klinice v Klimkovicích u Ostravy. Několik hodin denně cvičím a rehabilituji, ale je to běh na velmi dlouhou trať. Pohybově jsem na tom celkem dobře, nemám problém s chůzí, jenom jemná motorika je trochu horší. Největší potíž mám s oblastí pusy, mám zatuhlé svalstvo, narušený polykací reflex a tím pádem i problémy s příjmem potravy a také zatím nedokážu srozumitelně mluvit. Drobné pokroky ale přicházejí každým týdnem cvičení.
Blíží se Vánoce, jaké u Vás budou?
Poklidné a v rodinném kruhu a snad i s trochou odpočinku, který všichni potřebujeme.
Jste velice silná osoba, doslova jste vybojovala svůj, ale i synův život. Co je Vaše největší přání, tedy krom toho, abyste se co nejdříve vyléčila, což Vám všichni moc přejeme a držíme palce.
Mým největším přáním je, abychom s manželem a synem mohli jednou aspoň trochu fungovat jako „normální“ rodina.
Do podpory Vaší léčby se ale zapojují nejen házenkáři. Jaké akce jsou ještě s Vaším jménem spojovány?
V létě proběhl charitativní běh pořádaný firmou Cisco, další běh zorganizoval fotbalový klub FC Háje tento víkend. Dále mě podpořily různé nadace a společnosti, např. ČSOB, Preciosa, Knorr Bremse nebo Realmont Liberec.
Z házenkářských klubů bych ráda jmenovala zejména Liberec Handball, ELP Jablonec, HC Pardubice, HBC Jičín, HC Háje a TJ Chodov, ale i letní házenkářské akce Báža Cup a Prague Open Beach Handball a přispěly mi i reprezentační týmy. Je těžké takto jmenovat, větších či menších finančních prostředků, které mi pomáhají bylo opravdu dost a nerada bych na někoho zapomněla, protože si opravdu velmi vážím veškeré pomoci, která přichází.
Konto Bariéry pro Vás stále nechává aktivní účet, kam lidé mohou posílat finanční podporu, aby Vám pomohli s finančně náročnou léčbou. Co vás tedy v tomto směru ještě čeká?
Nyní jsou veškeré finanční prostředky využity na rehabilitační programy v Klimkovicích. Během podzimu jsem zde strávila tři měsíční léčebné cykly a na jaře budu pokračovat. Jen pro představu, čtyři týdny léčby stojí cca 113 tis. Kč a pojišťovna nic nepřispívá.
Vrátím-li se ještě k házené, kterou jste dlouhé roky hrála. Myslíte si, že Vám nějak pomohla k síle bojovat?
Jednak mi určitě pomohla fyzická připravenost k znovunaučení chůze a hrubé motoriky a možná že i lépe snáším každodenní cvičení, když jsem byla zvyklá chodit na tréninky.
Chtěla byste veřejnosti nebo i své rodině, přátelům, kamarádům prostřednictvím tohoto rozhovoru něco vzkázat?
Snad jen, že všem moc děkuji za obrovskou podporu, jak psychickou, tak i finanční. A také přejí příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, protože to je to nejdůležitější.
Eliška je veliká bojovnice, to už všichni víme, ale léčba ještě z daleka u konce není a stále je potřeba nemalých finančních prostředků, které by měly napomoci tomu, aby Eliška i celá její úžasná rodina mohla prožívat to, co my ostatní denně prožíváme a vlastně si vůbec neuvědomujeme, jaké štěstí v tomto smyslu máme!
Celý příběh Elišky si můžete přečíst také na stránkách nadace Konto Bariéry, která pro Elišku zřídila transparentní účet, na který můžete přispět i vy a pomoci tak Elišce v jejím těžkém životním boji.
Číslo účtu, kam můžete Elišce přispět i vy je: 777777222/0800 variabilní symbol: 915320
Eliško, děkujeme za rozhovor, opravdu velice moc držíme palce, aby zdlouhavá léčba přinesla, co možná nejdříve znatelné výsledky, a také to, aby se našlo ještě mnoho dobrosrdečných lidí, kteří Vám třeba jen nepatrnou finanční částkou přispějí na léčbu, která Vás pomalu vrací do běžného života! Eli,hodně síly a krásné a klidné Vánoce!!!!!!!
Zdroj: HNB
Foto: Osobní archiv Elišky Hošicové
