Liberecké naděje v dresech Baníku Most...

Všechny seniorské soutěže i reprezentační akce jsou dohrány a je tedy prostor pro neméně důležité "malé" házenkáře a házenkářky. Tentokrát se podíváme do klubu DHK Lokomotiva Liberec, kde najdeme hned dvě šikovné házenkářky, které ve svém poměrně nízkém věku dostaly možnost hostovat v mistrovském klubu DHK Baník Most. O kom je řeč? O nejlepší střelkyni severočeského kraje Dominice Jankulíkové, která má na svém kontě 33 startů a 128 branek. Druhou mladou a šikovnou házenkářkou je Denisa Holeňáková, která v současné době bojuje na Letní olympiádě dětí a mládeže v Plzni. 

Patnáctiletá, sto osmdesát jedna centimetrů vysoká levačka DOMINIKA JANKULÍKOVÁ v uplynulé sezóně dojížděla dvakrát měsíčně (čtvrtek a pátek) přes půl republiky na tréninky starších žaček mistrovského Mostu. Za své snažení také převzala cenu z rukou Petra Peška a Karla Nocara ve druhém finálovém zápase WHIL. Více se o Dominice dozvíte z rozhovoru níže. 

 

Dominiko, v kolika letech jsi začala házenou hrát a kdo Tě k ní přivedl? 

S házenou jsem začala asi v devíti letech. Přivedl mě k ní můj táta.

Tvůj domovský klub je Liberec, teď však už nějakou dobu jezdíš trénovat do Mostu, jak k tomu došlo?

Na turnaji v Mostě při 4+1 nás oslovili trenéři Mostu se kterými jsme byli od té doby v kontaktu.

Který mostecký trenér Tě trénuje a co bys nám o něm mohla říct? 

Ze začátku jsem absolvovala několik tréninků pod panem Hanusem, nyní mě trénuje pan Maděra. O obou můžu říct jen to dobré. Oba dva jsou výborní trenéři.

Jaký vidíš rozdíl mezi trénováním v Liberci a v Mostu? 

Určitě hodně velký, zázemí obou klubů je rozdílné a od toho se vše odvíjí.

Tvůj zatím největší úspěch v kariéře? 

Můj největší úspěch byl v sezoně 2013/14 a 2014/15, kdy jsem byla vyhlášená nejlepší střelkyní v soutěži.

Určitě také jezdíš po různých turnajích, na jakém se Ti nejvíce líbilo a proč? 

Nejvíce se mi asi líbilo na Prague Handball Cupu. Tam jsem měla možnost setkat se i se zahraničními týmy a získávat tak nové zkušenosti.

Co vše musí mladá holka jako jsi Ty obětovat, aby mohla hrát házenou a dostala se do TOP klubu Česka?

Musí se toho obětovat hodně, není tolik volného času, kamarádi musejí také stranou, důležité je, soustředit se na házenou a školu.

Tvůj házenkářský idol? 

Mám několik vzorů, Martinu Weisenbilderovou, Hanu Martínkovou a z mužů určitě Filipa Jíchu.

Hráli někdy rodiče házenou a podporují Tě v tomto sportu? 

Můj táta hrál házenou. Oba dva rodiče mě hodně podporují. Radí mi, co zlepšovat, jaké dělám chyby a makají na tom všem se mnou. :-)

Škola a dojíždění za sportem, jak to jde dohromady? 

Je to náročné, od uvolnění ze školy, tím chci poděkovat mé škole, že mi vyšla vstříc, až po dojíždění na tréninky.

Tvá vize do budoucna, co bys chtěla ve sportu a v životě dokázat? Co vše jsi tomu ochopna obětovat? 

V osobním životě určitě vystudovat školu. Ve sportovním stále se zlepšovat a dobře reprezentovat klub, za který budu hrát.

 

O dva roky mladší, tedy třináctiletá, střední spojka DENISA HOLEŇÁKOVÁ, se v těchto dnech prohání po plzeňských palubovkách, kde se snaží svým nemalým házenkářským uměním a šikovností pomoci výběru severočeského kraje k nejlepšímu umístění na Letních olympiádě dětí a mládeže. Denisa ještě před odjezdem na Olympiádu, absolvovala turnaj v pražských Vršovicích "Handballeshop Cup starších žaček", kde prvně nastoupila v dresu mosteckých Andělů. Denise ve sportovní kariéře zcela určitě pomáhá také obrovské zázemí a podpora v podobě sportovně úspěšných rodičích. Tatínek Mirek, reprezentant a ligový fotbalista. Maminka Iva (za svobodna Ziková) je bývalou hráčkou Zlína. Získala titul mistryně ČR a účastnila se také v dresu Zlína  evropských poháru. Kariéru jedné z nejlepších házenkářek Česka ukončilo vážné zranění ramene. Co vše nám ještě Dominika prozradila čtěte v rozhovoru níže. 

Deniso, v kolika letech jsi začala házenou hrát a kdo Tě k ní přivedl? 

Začala jsem ve druhé třídě, bylo mi sedm let. K házené mě přivedla mamka, protože je bývalá házenkářka.

Tvůj domovský klub je Liberec, viděla jsem Tě však na turnaji ve Vršovicích, kde jsi nastoupila za Most, jak k tomu došlo? 

Moje spoluhráčka je v Mostu na hostování, když jsme tam byli na turnaji, zavolali si nás mostečtí trenéři a ptali se, zda bych s nimi nejela na další turnaj. Byla jsem překvapená, ale opravdu hrozně šťastná, byla to pro mě velká čest.

Jaký vidíš rozdíl mezi trénováním v Liberci a v Mostu? 

Myslím si, že mostecké holky do toho víc jdou, vidí vzor v ženské složce, jejich ženy jsou mistryně republiky, hrají pravidelně poháry. S takovým vzorem se hned lépe trénuje, holky vidí co mohou za pár let dokázat. Je mi trošku líto, že tady v Liberci to tak není. 

Jaké bylo přivítání v mosteckých barvách? 

V Mostě mají opravdu super partu. Holky i trenéři se tam ke mě chovali opravdu hezky. Abych se přiznala, tak jsem se první dva dny hodně styděla. Holky byly ale opravdu super.

Tvůj zatím největší úspěch v kariéře? 

Pro mě je velkým úspěchem to, že jsem mohla jet na turnaj s Mostem. Dalším mým velkým úspěchem je nominace na LODM.

Na jakých turnajích jsi už byla a s jakým umístěním?

Byla jsem na mezinárodním turnaji Prague Handball Cup (3 nebo 4) nebo třeba na Memoriálu Karla Šulce (1), Mikulášském turnaji (2), a nebo právě v těch Vršovicích (2).

Co vše musí mladá holka jako jsi Ty obětovat, aby mohla hrát házenou a dostala v tam mladém věku nabídku do TOP klubu Česka?

Musí zvládat školu (což si myslím že zatím zvládám), trénovat navíc, chodit běhat, posilovat, prostě se snažit a věřit si. :-)

Tvůj házenkářský idol?

Jednoznačně je to Filip Jícha. 

Škola a sport, jak to jde dohromady? Podporují Tě rodiče? 

Já si myslím že školu celkem dobře zvládám a tím pádem se můžu soustředit na házenou. Házená je pro mě opravdu hodně důležitá. Rodiče mě podporují ve všem suprově, nejdůležitější pro mě je, že mi věří.

Tvá vize do budoucna, co bys chtěla ve sportu a v životě dokázat?

Házené jsem schopna obětovat skoro všechno. Můj velký sen je, abych mohla hrát za českou reprezentaci. Chci poctivě trénovat a hrát dobře a užívat si to. :-)

 

Je třeba k těmto "zpovědím" něco dodávat? Já myslím, že ani ne. Holky jsou obě odhodlané sport, který milují dělat ze všech sil, podřídit mu i osobní život a radovánky dospívajících slečen. Nezbývá než jim poděkovat a popřát hodně sil, úspěchů a radosti z házené. Dominiko a Deniso ať se vám oběma daří, držíme palce!!! :-) 

 

Děti a mládež

Litovel MINICUP 2017

Další ročník má za sebou mezinárodní turnaj pro smíšená házenkářská družstva Litovel MINICUP 2017, který již pátým rokem pod patronací nejlepšího...