Kritických momentů bylo ve finále hned několik, říká Jiří Novotný

Obrovský rozruch vyvolala nominace české rozhodcovské dvojice na finále v neděli skončeného MS v Kataru. Ale tentokráte měly ohlasy ojediněle jednotnou pozitivní povahu. Dva dny po skončení šampionátu a po návratu našich rozhodčí do vlasti, jsme požádali o rozhovor mladšího z nich Jiřího Novotného.

Zatímco v Kataru není nic neobvyklého mít dvě ženy, na Jiřího Novotného čekaly doma hned tři: manželka Sylva a dcerky Michaelka a Terezka. I jeho parťák, kterým je rok starší Václav Horáček, se dočkal ženského přivítání od manželky Petry a dcerky Magdičky.

HNB: Nemohu náš rozhovor začít jinak, než otázkou, jaké bylo finále z pohledu rozhodčího? Jaké jste prožíval přímo při utkání (nástupu) pocity?

Jiří Novotný: „Tím hlavním pocitem je od začátku strašná zodpovědnost. Rozhodčího a jeho výkony sleduje celá hala, prostřednictvím kamer pak celý svět, který vše analyzuje a někdy i čeká na chyby. Zodpovědnost se ale samozřejmě mísí s radostí, že se člověk dostal tam, kam se dostal, že se mu něco povedlo a něco dokázal. Ta skutečná radost ale vyplyne na povrch vlastně až po skončení zápasu, pokud se utkání zvládne. Do té doby je tlumena zodpovědností. V házenkářsky vyspělých zemích provází rozhodčí bouřlivý potlesk, v tom momentu pak člověku běhá i mráz po zádech.“

„Bylo jich tam hned několik. Jedním z kritických momentů byla neproměněná šance katarského křídla ve druhém poločase. Jeho hráč mohl srovnat stav utkání a zápas by pak nabyl ještě větší dramatičnosti. Z pohledu metodicky-rozhodcovského byly kritickým momentem tři vyloučení Kataru v začátku zápasu, samo o sobě to není nejjednodušší rozhodnutí před plnou halou a v domácím prostředí týmu.“

Nejen z webu HNB víme, že zpětná reakce na vaši nominaci do zápasu byla obrovská. Česká házenkářská veřejnost z ní měla upřímnou radost, vždyť se jedná o největší dosavadní úspěch v historii české, resp. československé soudcovské školy. Jaké pak byly ohlasy po samotném zápase?

„Podpora veřejnosti po zápase byla obrovská, jako by se přivalila druhá vlna po první, která přišla po zveřejnění nominace. Přišlo nám velké množství gratulací, to jsme vůbec nečekali. Psali nám kamarádi, rozhodčí, delegáti, hráči, jedním z gratulantů byl třeba i náš Filip Jícha. Nestihli jsme ani všem poděkovat a i touto cestou bych chtěl říci, že si všech pozdravů a přání velmi vážíme.“

Kdy jste se dozvěděli o tom, že právě vy budete řídit finále? A jaké byly vaše pocity? Přeci jen se jednalo o nejdůležitější utkání a největší úspěch ve vaší profesní kariéře.

„Oficiální nominace k zápasům se oznamovaly vždy na meetingu rozhodčích. Ty se odehrávaly dopoledne v hotelu, takže my jsme se ji dozvěděli v deset hodin ráno před samotným utkáním. Samozřejmě bezprostředním pocitem byla radost, ale zároveň velká zodpovědnost, jak jsem již odpovídal v první otázce. Rázem si uvědomíte, jak velká tíha okolností na vás tímto úkolem padne.“

Neměli jste v mysli nepodařené výkony a kritiku házenkářského světa za výkony vašich kolegů v předcházejících zápasech? Nepocítili jste před utkáním nějaký tlak na svoji osobu?

„To určitě ne. Jediný tlak jsme si na sebe mohli vytvořit sami třeba tím, že bychom neustále dokola četli, co si kdo z házenkářského světa a médií o utkání myslí. Po tom veškerém mediálním tlaku, který byl v posledním týdnu v souvislosti se zápasy domácích vytvořen, je zodpovědnost na zvládnutí zápasu ještě větší. Je potřeba zápas odpískat padesát na padesát, aby za výkonem nikdo neviděl jiný zájem, ani aby se pod tíhou okolností neublížilo naopak domácímu týmu. To bylo gró věci.“

Jak se vy osobně díváte na spekulace o „čistotě“ házené z pohledu angažování zahraničních hráčů do týmu Kataru?

„Převážně se ozývají hlasy o tom, že Katar si nakoupil hráče a díky tomu se dostal na mistrovství tak daleko. Ale nikdo se na to nepodíval z druhé strany, ze strany těch hráčů, proč tam vlastně šli hrát? Konkrétně se můžeme podívat třeba na brankáře Šařiče. Ten sice chytá v jednom z nejlepších týmů na světě, se kterým dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů, ale se svým národním týmem nebyl za svého působení ani na šampionátu (pozn.autorky: letos se Bosna a Hercegovina na MS dostala možná trochu paradoxně poprvé). Samozřejmě, hnacím motorem jsou peníze, ale tenhle kluk z Bosny může získat medaili na mistrovství světa. A to by se mu s původním týmem nikdy nepodařilo, byť jsou tato rozhodnutí určitě kontroverzní.“

Na MS jste odpískali celkem osm utkání včetně finálového. Obvyklé bývá, že rozhodčí na závěr pískají zápas o umístění. Ve vašem případě to byl zápas o 7.-8.místo mezi Německem a Slovinskem. Není trochu nezvyklé, že jste hned následující den dostali finálový zápas?

„Utkání o 7.-8.místo bylo obrovsky důležité, bojovalo se v něm, stejně jako před každým šampionátem před OH, o účast v olympijské kvalifikaci. V tom mají tyto šampionáty svoje specifikum a u samotného utkání o konečné sedmé místo ještě zvyšují jeho náboj. My jsme dostali důvěru jak pro toto důležité utkání, tak následně i pro finálový zápas, i když to není úplně obvyklé.“

Osm odpískaných zápasů – je to největší počet na jednu dvojici na šampionátu?

„To stoprocentně. Obvyklé je rozhodovat 5-6 utkání během šampionátu, Portugalci tu dokonce odpískali jen čtyři zápasy. I my jsme na každém předcházejícím mistrovství měli kolem pěti-šesti utkání, šest bývá většinou největší počet.“

Není pochyb, že MS 2015 v Kataru byl nejdražší šampionát v historii MS, vždyť Katařani na ničem nešetřili a vše bylo velkolepé. Přesto, bylo to opravdu to nejlepší z vrcholných akcí v historii?

„Z diváckého zájmu to tak určitě nebylo. Země byla pro fanoušky především z Evropy hodně daleko a na zaplněnosti hal to bylo znát. Kdo ví, jak by vypadal zájem o zápasy, kdyby se Katar nedostal tak daleko. V tomto ohledu to je při vrcholných akcích jako je ME, MS nebo OH, které se konají v Evropě, mnohem lepší. Top je samozřejmě olympiáda, o kterou je všeobecně obrovský zájem a haly bývají plné, tak jako tomu bylo například v roce 2012 v Londýně. Organizačně to určitě bylo zvládnuté slušně, vždyť spousta věcí byla převzata právě z poslední letní olympiády, na které se podílel stejný organizační výbor jako na tomto šampionátu.“

Vy sám jste již zažil atmosféru hlavního města Kataru?

„Byl jsem v Dohá již potřetí, když jsme se s Václavem účastnili finále asijské Ligy mistrů, Super Globe a nyní světového šampionátu. V tak malé zemi, resp. městě, už vás moc věcí nepřekvapí. Ale pokaždé je vidět obrovská změna, posun, vždy tam například stojí více a více mrakodrapů (pozn.autorky: v nejbližší době plánuje Dohá stavbu dalších 150ti výškových budov, přibližně stejný počet tam již nyní stojí).“

Finále MS je společně se zápasem o 3.místo na OH v Londýně asi vaším profesním vrcholem. Chystá se další vrchol na OH 2016 v Rio de Janeiru?

„Samozřejmě tím, že jsme nyní pískali finále MS mužů, se naše šance na účast v Riu hodně zvýšily. Ale také se do té doby může cokoliv stát, i když nepopírám, že bychom měli mít velkou šanci se do jižní Ameriky příští rok podívat.“

Děkujeme za rozhovor a ještě jednou gratulujeme k úspěchu! Věřím, že takový úspěch může být motivací pro všechny naše začínající nebo mladé rozhodčí, ale vlastně i pro všechny pány a dámy nejen v černém, kteří házenkářské zápasy rozhodují. Zaslouží si respekt! 

Pro HNB Lucie Kantůrková

Foto: Alžběta Vejrostová / chf.cz a Lucie Kantůrková