Kolik házenkářů asi tak připadá na jednoho judistu?

Kolik házenkářů asi tak připadá na jednoho judistu?

tak takovou otázku jsem si kladl, než jsem si začal povídat s Lukášem Krpálkem pod jehož patronací se konal charitativní tenisový turnaj, jehož smyslem bylo pomoci získat finanční prostředky sympatické Leonce. Já jsem měl možnost podpořit organizátory tohoto turnaje zapůjčením technického vybavení a následným hudebním vystoupením. Kromě Lukáše se turnaje zúčastnil i další olympijský judista Jaromír Ježek a organizace tomboly se ujala atletka Denisa Rosolová. Myšlenka zorganizovat tento turnaj se zrodila v hlavě Jirky Šandy bývalého mistra republiky v judu, který se s Lukášem potkával na „tatami“ v době, kdy Lukáš vstupoval do dospěláckých kategorií.

Síla komunity, to je to, co je mě zaujalo, když jsem s kluky judisty bavil. Většina vrcholových sportovců řeší podobné aktivity v rámci svojí PR prezentace a já to nepovažuji za nic negativního, ale zde se nic takového neodehrálo. Lukáš, kvůli dalšímu judistovi a jeho nápadu přerušil soustředění v Turecku a přijel pomoci podpořit dobrou věc, prostě proto, že judisté drží spolu, a to napříč generacemi. Na akci byli i jejich bývalí trenéři a bylo zkrátka moc příjemné vnímat jak se k sobě všichni s respektem a úctou chovají. Vlastně to bylo pro nás ostatní to nejlepší PR, které pro české judo mohl někdo udělat. Ptal jsem se sám sebe, jak se daří nám v házené setkávat se mezi jednotlivými generacemi a s jakou úctou a respektem se dokážeme k sobě vzájemně chovat. Jak to je s naší komunitou ve srovnání s judem?

Můj odhad na moji prvotní otázku byl, že na jednoho judistu připadne asi 5 házenkářů, odhadoval jsem, že v ČR bude cca. 2.000 – 3.000 judistů.

Jak už to bývá, někdy se odhad míjí s realitou. Členská základna českého juda se blíží 30.000 a je zajímavé, že počet klubů je přitom srovnatelný s počtem klubů v házené. Co se týče školních aktivit, tak spolupráce funguje pouze se 17 školami. V tomto směru máme trochu „navrch“. To mě těší, a je to určitě i díky dobré práci minulých leaderů Českého svazu házené, konkrétně nejdéle sloužícího prezidenta ČSH Jardy Chvalného, který téma mládeže akcentoval.

Kdybych si mohl ale přát ještě jedno „vítězství“, kterého bychom v pomyslném souboji s českými judistkami a judisty dosáhli tak by to pro mě byla zcela určitě kvalita mezilidských vztahů, vzájemný respekt a úcta. Ne proto, že bychom i my házenkářky a házenkáři nedokázali to co judisté, ale prostě proto, že výše uvedeného zkrátka není „nikdy dost“.

A jaká další, třeba i drobná vítězství v oblasti „hodnot“ byste si přáli v naší házenkářské komunitě Vy?

hezký večer

Dan Novotný