Jaroslav Kupr, kandidát na post člena Exekutivy s odpovědností za rozvoj regionů

Již tento víkend (7.11. 2020) mělo být v Brně v předčasných volbách zvoleno nové vedení Českého svazu házené, bohužel ale zásahem „vyšší moci“ kovidové pandemie, musíme na nový termín voleb ještě nějaký čas počkat. Tuto pauzu však můžeme využít tím, že se postupně seznámíme s lidmi, pro které házená není pouhým pojmenováním sportu, a kteří se rozhodli svou prací pomoci ke stabilizaci a rozvoji házené v letech 2021-2025.

„Mám rád házenou a chtěl bych přispět svou troškou do mlýna budoucnosti házené. Respektive chtěl bych házené vrátit část toho, co mi dala,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Jaroslav Kupr, kandidát na post člena Exekutivy s odpovědností za rozvoj regionů (Statut KPRR zde).

Jaroslave, Vy jste dlouholetým předsedou Pražského svazu házené. Kde se vzala myšlenka na to, že se zapojíte do předčasných voleb Českého svazu házené, které nás v brzké době čekají?

Přiznám se, trochu strach z možného nedostatku informací a skutečnosti, že časté změny vedení ČSH nepřispívají koncepčnímu rozvoji mého milovaného sportu. Moc bych si přál stabilizaci týmu vedení ČSH, rozumnou dohodu o plánu a termínech reálného rozvoje házené v ČR.

Vybral jste si oblast rozvoje regionů, proč chcete jít právě tímto směrem?

Nebude-li systematický rozvoj na úrovni mládeže, i na té nejnižší sportovní úrovni, nelze očekávat žádný výrazný posun naší házené k mnohokrát opakovaným, smělým cílům.

Do kandidatury na předsedu PSH jsem v roce 2014 šel s tím, že mám rád pořádek a poctivou práci s reálnou představou o současném stavu házené v ČR, potažmo v Praze. Mou tehdejší vizí, která platí i pro kandidaturu do ČSH, byla snaha o lepší vzájemnou komunikaci klubů i jednotlivců. Řada klubů v Praze i jinde je vedená jednou osobností, se kterou vše stojí i padá – těm je potřeba nabídnout pomocnou ruku – bez postranních úmyslů a podrazů. Každý si musí uklidit před svým vlastním prahem, trochu změnit myšlení a občas novou formou připomenout historii úspěchů České házené a cesty, které k nim vedly.

Stále věřím, že návrat mezi elitu světové házené je možný. Jen si chce uvědomit, že to je jen prostředek pro cíl – vytvořit podmínky pro kvalitní a smysluplnou aktivitu pro mládež a tím výchovu „dobrých lidí“.

Můžete nám představit vizi, kterou chcete házenkářskému hnutí v následujících letech nabídnout?

Pomoc při organizaci promyšlené a trvalé práce trenérů všech mládežnických družstev i v těch nejmenších oddílech. Nenásilná, ale upřímná spolupráce napříč celou republikou.

Vím, že i bez těch nejchudších klubů by naše házená nebyla tam, kde je a nemohla zkoušet znovu návrat mezi světovou elitu. Chtěl bych tedy předávat zkušenosti, cesty k úspěchům a varování před opakováním chyb, z jednoho konce republiky tam a zpět. Věřím, že jen průběžná, trvalá a systematická činnost může vytvořit podmínky pro rozvoj sportu.

Cítíte se být silným leaderem?

Vždy jsem se snažil řídit chytřejší lidi, než jsem já sám a dost věřím mladým lidem. Při práci pro ČSH předpokládám využít své organizační schopnosti, tah na bránu a úctu k jakékoliv práci. Již téměř 30 let vedu týmy projektantů („ředitel“). Všichni jsou lepší, odborně zdatnější než já, a přesto nám to funguje.

V posledních letech mi navíc i kolegové z pražské exekutivy otevřeli oči, ukázali mi elán a energii mládí i možnost zúročení jejich odborných studií. Navrhli, dle mého názoru, reálný plán rozvoje házené v Praze. Předpokládám, že obdobné plány mají i další regiony a provedení koordinačních kroků napříč republikou by mělo přinést výsledky.

Rozvoj regionů je jedno z nejpodstatnějších témat současnosti. Kde házenou podle Vás v tomto směru nejvíce „tlačí pata“, co je potřeba změnit?

Házenou netlačí žádná pata. Házená, možná i celá společnost, potřebuje míň řečí a víc práce, vycházející z pravdivých informací. Schváleným projektům dát čas a pak je důsledně, ale pravdivě vyhodnotit. Možná bez stínání hlav. 

Věcí, které bohužel do této chvíle v házené nefungují je docela dost, prozradíte, co Vás osobně krom rozvoje regionů hodně mrzí?

Osobně nejsem tak kritický k pojmu „nefunguje to“. Nic se nikdy neudělá samo.

Abyste v případě zvolení do Exekutivy ČSH dokázal prosadit své vize a nápady bude zapotřebí i spolupráce s ostatními členy vedení ČSH. Máte již teď představu o tom, s kým byste chtěl spolupracovat? Jste členem některého z volebních týmů nebo jdete do kandidatury sám za sebe?

Nejsem a nebudu členem žádného volebního týmu. Kandiduji sám za sebe. Spolupracovat myslím umím dobře s kýmkoliv.

S tím souvisí i volba prezidenta svazu. Již teď kandidaturu ohlásili Jan Schneider, Ilona Hapková a Daniel Novotný, další kandidatura může klidně ještě přijít… Dokážete si představit spolupráci se všemi těmito leadery?

Nepreferuji žádné jméno. Osobně si myslím, že prezident musí umět dobře komunikovat ze „světem“.

Co byste přál české házené a jejím členům?

Trpělivost a vytrvalost.

A Vaše osobní přání týkající se tohoto sportu?

Nestydět se za odvedenou práci.

Říkáte, že chcete házené vrátit to, co Vám dala. Co to přesně je?

Dala mi za prvé velké množství nádherných kamarádů. Dala mi možnost bojovat s opravdovými reky tohoto nebohatého sportu. Dala mi možnost pomáhat při výchově dalších házenkářských generací. Nevím o nikom, na koho bych jako člověka nemohl být hrdý. Mohl jsem potkávat ty nejúspěšnější a mluvit s těmi, kteří jim pilnou prací k té úspěšnosti pomohli.

Jaká je vlastně Vaše házenkářská linka?

Házenou hraji od roku 1966. První bylo školní družstvo ZŠ Na Dlouhém Lánu. Tato škola byla líhní házenkářů Aritmy, Sparty, Dukly (např. Jiří Liška). Pak se nás ujal František Krejčí a začala doba ZŠ Na Červeném Vrchu (první asfaltové hřiště v ČR). Mistrovství republiky st. žáků. Vítězství v 1. ročníku Novinářského kalamáře. Pět let v 1. dorostenecké lize (Aritma, Sparta, Vršovice 1870). Mládežnické výběry. Druhá liga a Národní mužů. Po dobu vojny (1977-79) jsem byl hráčem Lokomotivy Plzeň. Tam jsem také zahájil trenérskou činnost u družstva st. žáků.

Po vojně jsem ukončil aktivní hráčskou činnost a začal na plno trénovat v TJ Tatran Střešovice – mladší žačky, starší žačky, pak dorostenky, ligové ženy. Několik trenérských sezón jsem strávil u ligových dorostenek a ligových žen v Sokole Vršovice. V současnosti si jen užívám vedení družstva „zkušených“ žen Tatranu Střešovice, hrajících krajskou soutěž. Zároveň vykonávám funkci předsedy oddílu házené TJ Tatran Střešovice.

Kromě trénování jsem byl předsedou komise mládeže PSH a členem trenérsko-metodické komise ČSH a podílel se na výuce v trenérských kurzech C a B.

Od června 2014 vykonávám funkci předsedy exekutivy pražského svazu házené.

 

Zdroj: HNB

Foto: osobní archiv Jaroslava Kupra