Jan Sobol - Radost s pachutí hořkosti
Skoro filmový příběh teď zaslouženě prožívají čeští házenkáři na mistrovství Evropy v Chorvatsku. Tento příběh se však skládá ze střípků, které někoho těší a jiného mrzí. Celkem 16 nominovaných hráčů odjelo na vysněnou akci. Akci, která je pro českou házenou jedním z nejdůležitějších pilířů ke znovuzrození tohoto v Čechách zmírajícího sportu.
Jedním z opravdu hezkých překvapení byla nominace dlouhé roky opomíjeného kanonýra slovenského Tatranu Prešov Tomáše Čípa, který již téměř stál s novým občanským průkazem a slovenským křížem na hrudi po boku slovenských reprezentantů.
Oproti tomu hodně zarážejícím překvapením byl fakt vyřazení pravého křídelníka Jana Sobola, který sice prošel každým zápasem kvalifikace, účastnil se celé přípravy před šampionátem a má na svém kontě zkušenosti z posledních čtyřech evropských a dvou světových šampionátů. V neprospěch křídelníka francouzského týmu Dijon hrála dle vyjádření trenérů aktuální slabší forma, kdy v závěrečném přípravném zápase s Rakouskem neskóroval.
Co v současné chvíli Jan Sobol, který má na svém kontě 138 reprezentačních startů a bilanci 2,63 branky na zápas a v národním dresu zažil hezké, ale i smutné okamžiky (úmrtí otce) zažívá, a proč neměla jeho reprezentační pohádka zrovna šťastný a zasloužený konec, se dozvíte z rozhovoru níže.
Honzo, EURO 2018 je v plném proudu, český výběr až na zápas se Španělskem odvádí skvělé výkony. Kde tyto poslední dny prožíváte vy, jel jste tým alespoň po psychické stránce podpořit do Chorvatska?
V den, kdy jsem se dozvěděl oficiální nominaci, jsem odjel domů do Karviné a hned jsem kontaktoval i mé trenéry v Dijonu. S těmi jsme se domluvili na mém dalším programu. Musím přiznat, že mne opravdu mile překvapilo, jak velkou podporu mi projevili. Na tréninku jsem se měl hlásit 17. ledna, takže podpořit kluky v Chorvatsku nebylo možné.
Sledujete tedy své spoluhráče alespoň v televizních přenosech? Jak se vám líbí výkony jednotlivých hráčů? Kdo vás herně překvapil?
Určitě. Zatím jsem si nenechal ujít ani jeden ze zápasů. Základním kamenem naší hry je dobrá obrana podpořena skvělým výkonem obou brankářů. V útoku nám naopak chybí hra s pivoty. To je ovšem zapříčiněno absencí Tomáše Babáka. Obě křídla ze Zubří si odehrají to své dobře. Výborně hraje Standa Kašpárek a Honza Stehlík. Vedle naposledy zmiňovaného hráče bych klidně rád hrál i v klubu.
Velkým překvapením pro nás fanoušky byl fakt, že jste se nedostal do nominace na Evropu, a to i přes to, že jste nechyběl ani v jednom z kvalifikačních zápasů, a navíc máte zkušenosti z posledních čtyř evropských a dvou světových šampionátů. Bylo pro vás těžké toto rozhodnutí přijmout?
Upřímně musím říct, že jsem zatím ve svém životě, to ať už civilním či sportovním, nedostal nikdy takovou “podpásovku”! S takovou situací se jen těžko smíříte, hlavně proto, že jsem opravdu nechyběl ani v jednom z kvalifikačních a přípravných zápasů a obětoval jsem na úkor rodiny přípravě na EURO i vánoční třítýdenní volno. Proto je pro mě nepochopitelné, že místo mě jeli hráči Dukly Praha, kteří mají minimum mezinárodních zápasových zkušeností a ani nehrají na pozici pravého křídla. Dalším zajímavým faktem je to, že se jelo pouze s jedním pravým křídlem, což se za mých dvanáct let v reprezentaci nikdy nestalo. Proti Tomáši Čípovi, tedy jedinému pravému křídlu v týmu, nic nemám, svou práci si odvádí dobře, ale zaráží mě, že ani on poslední tři roky vůbec nereprezentoval.
Asi každý, kdo má házenkářský přehled řekne, že EURO 2018 by s největší pravděpodobností byl váš poslední šampionát. Není vám tedy líto, že Černý Petr padl právě na vás?
S rodinou jsme plánovali, že bych ukončil působení v reprezentaci právě po ME v Chorvatsku. Určitě mě ani ve snu nenapadlo, že proti Rakušanům v Brně a se 150 lidmi na tribuně, to bude můj poslední zápas v národním dresu.
Oba trenéři se shodují na tom, že takto těžké rozhodování o nominaci ještě neměli. Ve vašem případě to bylo asi ještě těžší než u jiných hráčů, když jste právě s trenéry Filipem a Kubešem roky v národním týmu hrál. Probírali jste možnost vaší nenominace společně?
Nominaci jsem se dozvěděl po ranním tréninku ve čtvrtek, tedy těsně před odjezdem. Způsob, kterým mi to bylo sděleno, mne šokoval. Myslím si, že po dvanácti letech v reprezentaci, bych si zasloužil víc, než jen větu: “Padlo to na tebe, je to těžký.”
Určitá hořkost ve vás je, což je i pochopitelné, nicméně týmu asi držíte palce nebo se pletu?
Je to docela zvláštní situace nebýt součástí EURA v Chorvatku, navíc když jsem stroprocentně zdravý a v dobré fyzické kondici. Týmu ale fandím! Mám mezi kluky hodně kamarádů a jsem šťastný, že jim to jde a dotáhli to až tam, kde teď jsou. Držím palce, aby se ještě pár hezkých zápasů povedlo.
Házená je vaším celoživotním koníčkem, který vás vlastně i živí, což je asi sen každého z nás. Jak těžké je udržovat se stále v dobré formě a podávat vysoké výkony, které vám dávají příslib reprezentační kariéry a zahraničního angažmá?
Pořád si žiju takový svůj dětský sen, kdy mojí největší motivací bylo hrát v zahraničí a reprezentaci. Přijde mi, že čím jsem starší, cítím se fyzicky lépe. Za tím vším je však obrovská dřina a hodně obětování. Hrát házenou mě naštěstí stále baví a navíc mě ani neopouští motivace něčeho dalšího dosáhnout. Momentální motivací je vidina zahrát si na koneci své hráčské kariéry Lidl Star Ligue (1. francouzská liga), která je po 1. Bundeslize druhá nejlepší na světě.
Jste odchovancem Baníku Karviná, ale za sebou již máte angažmá v pěti evropských klubech. V současnou dobu nastupujete za druholigový francouzský tým Dijon Bourgogne Handball, kde jste v loňském roce podepsal tříletý kontrakt. Proč návrat do Francie, čím vám učarovala?
Měl jsem tři možnosti. Zůstat hrát až do konce své kariéry v polských Pulawach, a to musím podotknout, za dobrý finančních podmínek, ale znamenalo to, chodit do práce jako do fabriky. Dále pak hrát v Zabrze nebo Rumunsku. Anebo to risknout a zkusit ještě naposledy západní angažmá, ne však za tak dobrých finančních podmínek. Tentokrát jsem se poprvé ve své kariéře nerozhodoval hlavou ale srdcem. Chtěl jsem si na konci kariéry užít klid. Žít s rodinou v krásném městě a dělat házenou, kde to má hlavu, patu a smysl.
Přeci jen není snadné si zvykat na několikátý domov, jiný jazyk, jiné přátele. Jak vaše harcování po světě snáší vaše rodina?
To je pravda, jednoduché to nebylo. Vše má své plusy i mínusy. Stěhovat se po několikáté a zařizovat nový domov se dvěma malými dětmi, zvláště v nové zemi, bylo náročné. Obavy jsme měli hlavně z toho, jak to bude snášet naše pětiletá dcera, která v Polsku navštěvovala tři roky školku a měla tam své kamarády. Paradoxně to z nás zvládla nejlépe. Po pár měsících ve francouzské školce, mluví, francouzsky a ve školce je oblíbená a šťastná. Dvouapůlletý syn začne do školky chodit od února. Manželce slíbil prezident klubu najít práci, takže bychom tady měli být spokojení opravdu všichni.
Sledujete dění v české házené? Přemýšlel jste někdy nad návratem domů do Čech?
Sleduji dění jen v Karviné. Přiznám se, že do Francie jsme šli s tím, že tady zůstaneme. Ale spíš si myslím, že se jednou stejně vrátíme domů do Karviné. Dokážu si představit, že bych jednou pracoval pro Baník Karviná a zúročil tak mé zkušenosti, které jsem za ta léta nasbíral v zahraničí a reprezentaci.
Dosavadní angažmá Jana Sobola
- 2004-2007 HCB Baník Karviná
- 2007-2010 Montpellier HB
- 2010-2011 HT Tatran Prešov
- 2011-2012 RK Vardar PRO
- 2012-2013 HT Tatran Prešov
- 2013- 2017 KS Azoty Puławy
- 2017 - Dijon Bourgogne Handball (tříletý kontrakt)
Zdroj: HNB
Foto: Osobní archiv Jana Sobola
Články sezony 2017/2018 sponzorují
