Nesplněných házenkářských snů mám stále ještě dost
Jako házenkáře si ho pamatuje asi jen málo z nás. Jako trenéra, hlavně pak dorostenecké reprezentace, ho však zná celá česká házenkářská rodina. Tak trochu „světoběžník“, který dělá vše, a především pak házenou, opravdu naplno, tak by se dal charakterizovat trenér Jan Salač, který ač odjížděl na soustředění reprezentace, poskytl HNB bleskový rozhovor.
Honzo, máš za sebou dlouholetou trenérskou kariéru, ale proč jsi vlastně přestal sám hrát?
„ Jako aktivní hráč jsem hrál za SK Slavii Praha a do svých 21 let jsem také byl členem reprezentačních družstev. Bohužel se mi na paty lepily zdravotní problémy. Když jsem měl v roce 1997 odjet se stejně starýma klukama (Kubeš, Galia, Berka, Piskač, Kraus, atd.) na ME do Estonska, natrhl jsem si zadní stehenní sval a musel jsem zůstat doma. Kluci tam odsud pak přivezli celkové druhé místo. Na další akci jsem opět neodjel kvůli nemoci. Tehdy jsem se rozhodl, že se na mistrovství prostě dostanu, už sice ne jako hráč, ale zkusím to jako trenér. Proto jsem také záhy skončil s hráčskou kariérou a plně jsem se začal věnoval trénování. “
Z házenkáře tedy trenérem?
„ Přesně tak to bylo. Zvažoval jsem co dál, házenou jsem opustit nechtěl a tak vznikl nápad s trénováním. Bylo to prostě pevné a nezvratné rozhodnutí, za které jsem dnes moc rád.“
Tvé první angažmá bylo u mužů nebo žen?
„Mé první angažmá směřovalo k ženám. Tatran Střešovice v tu dobu hrál ženskou extraligu a trénoval zde Karel Dlouhý, který mi v průběhu sezóny nabídl pozici asistenta a já ji bez přemýšlení ve svých 22 letech okamžitě přijal. Další dvě sezóny jsem už byl na lavičce sám. Ve druhém roce působení v tomto klubu se nám podařilo vyhrát první ligu žen, bylo to něco nezapomenutelného, ve finále jsme tenkrát porazili Tatran Bohunice.“
Jak pokračovala Tvá trenérská cesta kluby dál?
„To musím trochu zapátrat v paměti. :-) Dál to pak byly čtyři krásné roky ve Slavii Praha, tři roky v Písku. Pak následovala další tři roční angažmá v Liberci, Zlíně a v Mostě. Momentálně se plně věnuji házené v TJ Sokol Vršovice.“
Dobře, ale na mistrovství se s ligovým klubem nedostaneš, takže sen se nesplnil?
„Stálo při mě štěstí, sen se mi splnil celkem brzy na začátku trenérské kariéry. :-) V roce 2003 jsem dostal nabídku trénovat nově tvořící se družstvo kadetek (1988 a mladší). Úspěšně jsme prošli kvalifikací a dostali se na ME 2005 do Vídně. Následující rok jsme se pak zúčastnili i otevřeného ME 2006 ve Švédsku.“
Co Tě na přípravě házenkářek baví, je to dobrý pocit, když vidíš úspěch svých svěřenkyň?
„Co mě baví? Pozorovat pokrok a zlepšování se každé hráčky. To, když se učíme novým věcem nebo když se snažíme předělat špatné návyky, je toho prostě moc. :-) Důležité však je, aby se ta která hráčka chtěla zlepšovat a dát tomuto sportu něco navíc. Jen takové hráčky mohou jednou něčeho dosáhnou. Nebudu lhát, že nemám dobrý pocit, když má „práce“ přináší kýžené ovoce, když vidím úspěchy a zlepšování se jednotlivých hráček. To si pak říkám, že to co dělám, má alespoň nějakou cenu.“
Prošel jsi už několika týmy, máš házenkářku, na kterou jsi opravdu hrdý?
„Nejsem ten, který si připisuje nějaké zásluhy a nerad bych tady zmiňoval jedno jméno. Hráček, na které jsem opravdu hrdý je více. Velice hrdý jsem například na celé reprezentační družstvo dorostenek (ročník 88-89) kolem Jany Knedlíkové, Ivetky Luzumové, Áji Stellnerové, Lucky Satrapové, Martinky Crhové a dalších. Snad mi holky odpustí, že jsem je nejmenoval všechny. :-) Většina z nich to dotáhla až do seniorské reprezentace. Stejně tak jsem hrdý na to, co dokázala děvčata současné dorostenecké reprezentace (ročník 96-98). I zde jsou hráčky, ze kterých mám už teď opravdu radost a doufám, že jsem jim v jejich růstu alespoň trochu pomohl. Vzpomínám si i na své začátky a třeba Martinku Knytlovou nebo na Míšu Borovskou. Jak říkám, jmen je to spousta a omlouvám se, že tu nezazněla všechna.“
Trénuješ také reprezentaci dorostenek, v současné době formujete nový tým. Právě proběhla třídenní příprava, co bylo její náplní?
„Jelikož se nám nepodařilo sehnat zahraničního soupeře, byla akce zaměřena na znovu oživení již částečně zvládnutých věcí, situací a zároveň jsme přidali i pár nových věcí. Jednalo se především o obranné systémy v početní rovnováze i nerovnováze (oslabení, přesilová hra). Útočné kombinace na různé druhy obran rychlý útok či rychlá rozehra. Nezapomněli jsme ani na herní činnosti jednotlivce, ty je potřeba neustále zdokonalovat a učit se bezchybnému provedení.“
Co vše reprezentaci dorostenek v letošní sezoně čeká?
„Vrcholem sezóny bude březnová kvalifikace. Pokud uspějeme čeká nás ME v Makedonii. Dalším akcí, která je plánována je mládežnická Olympiáda (Tbilisi), na kterou jsme se kvalifikovali konečným 4. místem na European Open 18 letos v červenci.“
Realizační tým u reprezentace zůstává stejný nebo v něm jsou nějaké změny?
„První změna je na postu asistenta. Rodinné důvody neumožňovaly Evče Kilevníkové stoprocentní účast. Dohodli jsme se tedy na spolupráci s Ondřejem Václavkem. Novou fyzioterapeutkou se stala Jitka Patríková, která tak doplnila již stávající Pavlu Mrlíkovou (Kropíkovou) a Aleše Tomka. Další změna přišla na pozici lékaře, došlo k doplnění o Karla Harvánka, který se mnou začínal právě u již zmiňovaných dorostenek (88-89). Na pozici vedoucích družstva dál zůstává Petr Weisenbilder a Milan Lípa. Specialistou na přípravu brankářek je i nadále Richard Řezáč.“
Oblíbili jste si Sportovní areál ve Břvích, zůstane i pro tuto sezonu "domovem" reprezentace dorostenek?
„Ano i v tomto dvouletém cyklu zůstáváme areálu ve Břvích věrni.“
Proč zrovna SAB, je k tomu nějaký konkrétní důvod?
„Těch důvodů je hned několik. Především je zde vše pohromadě, hala, ubytování, stravování i regenerace, takže nemusíme nikam dojíždět. Do „civilizace“ je to kus cesty a tudíž to děvčata neláká a nenutí chtít se věnovat něčemu jinému nežli házené. :-) Nespornou výhodou je ve Břví obrovská vstřícnost všech lidí, kteří se o nás po dobu akce starají.“
Reprezentační cíle pro tuto sezonu?
„Jednoznačně postup na ME.“
Opusťme teď reprezentaci. Nyní působíš v pražském klubu Sokol Vršovice, co je Tvým úkolem v tomto klubu?
„Ve Vršovicích jsem dostal na starost metodiku a současně také působím u družstva žen, mladších dorostenek a starších žaček.“
Metodik všech týmů, co to obnáší?
„Jsme zatím na začátku. Spolupodílím se na tvorbě metodiky všech věkových kategorií. Mou snahou je sjednotit přístup trenérů a to, jakým způsobem a co, v té které kategorii upřednostňovat a čemu se věnovat. Dle času se pak účastním nejen svých tréninkových jednotek, ale i těch u ostatních kategorií. Zároveň se s trenéry scházíme, respektive budeme scházet, na pravidelných trenérských „poradách,“ kde vyhodnotíme dosavadní práci, ujasníme si co se povedlo, co ne, nebo jakým způsobem se posuneme dále.“
Dá se říci, že jsi odborník na trénování žen ve Vršovicích, tři týmy ( st.žačky, ml.dorostenky, ženy), dá se to vše zvládnout a ještě mít volný čas pro sebe a rodinu?
„Odborník je silné slovo. :-) Spíše se chci pokusit najít společnou cestu se všemi trenéry jednotlivých kategorií. Zda se to povede, ukáže až čas. Rodině se snažím dát všechen zbytek volného času, kterého ovšem moc není.“
Co tedy děláš, když potřebuješ odpočívat od házené?
„Já buďto pracuji nebo jsem na házené. A jak jsem říkal, všechen ostatní čas věnuji domovu. Takže já vlastně neodpočívám. :-)“
Poslední otázka, máš nějaký zatím nesplněný házenkářský sen?
„Určitě je to medaile z vrcholné reprezentační akce (MS, ME, OH). Dalším mým snem je trénovat již vyspělé klubové družstvo, kde bych nemusel začínat vždy od začátku. Myslím tím učit děvčata, jak mají běhat, přihrávat, jít do uvolnění, střílet atd.“
Jak vidí spolupráci s Janem Salačem trenér starších žákyň a mladších dorostenek Petr Sychra?
"Mně se s Honzou spolupracuje velice dobře, známe se již z dřívějška, a tak jsem věděl co od něj mohu očekávat. Hned od jeho příchodu do Vršovice se spolupráce prohlubuje. Vážím si na něm hlavně toho, že na čem se dohodneme, tak to platí. Do klubu přinesl hodně nových věcí, ať už je to samotné trénování, ve kterém dbá na správném provedení prvků, či vedení družstva při zápasech. Prostě s ním do Vršovic přišel jiný pohled na házenou, což bylo asi potřeba. Navíc i propojení spolupráce mezi trenéry je podle mého úsudku velkým přínosem. Pokud bych měl mluvit za družstvo starších žaček, tak je to určitě veliký posun k lepšímu."
Martina Chvalná - střední spojka žen Sokola Vršovice:
"Honzy si jako trenéra moc vážím. Na jednu stranu je docela přísný, vyžaduje disciplínu, na kterou jsme doposud nebyly zvyklé a očekává plné nasazení, na stranu druhou dokáže být velice přátelský, chápavý a nezkazí žádnou legraci. Obdivuju jeho přístup k tréninkům a zápal do hry, dokáže nás vyhecovat k lepším výkonům. Jeho jedinečný trenérský styl a metody nemusí sedět každému (a taky nesedí), nicméně si myslím, že celkově jsou pro náš tým jeho cenné zkušenosti a elán jedině přínosem."
Honzo, děkuji za rozhovor a myslím, že mohu mluvit za všechny fanoušky HNB, a tak Ti přeji úspěch nejen ve Vršovicích ale hlavně to, aby vyšla kvalifikace a následné Euro v Makedonii! Hodně štěstí!
