Házená koníčkem i prací

Asi každý z malých házenkářů sní o tom, potkat nějakou házenkářskou hvězdu, získat podpis nebo se s hvězdným házenkářem vyfotit. Ne každému se však sny plní tak, jako se splnily mladému házenkáři Lukáši Pelikánovi.

Podíváme-li se do života Lukáše Pelikána zjistíme, že házená není jen koníčkem, ale také jistou formou zaměstnání. Ne každý dostane příležitost být součástí realizačního týmu české reprezentace, a nebo si zahrát v zahraničním angažmá. Lukáš Pelikán, donedávna házenkář druholigových Vršovic tuto šanci dostal a chytil jí takříkajíc za pačesy. Kudy vedla dosavadní házenkářská cesta Lukáše se dozvíte v našem rozhovoru.

Lukáši, rychlý přestup z naší druhé ligy do páté Bundesligy, co Tě k tomu vedlo?

"Přišla mi nabídka, která se neodmítá. V polovině srpna mi zavolal kolega z realizačního týmu Petr Tahovský s tím, že v Chamu, kde sám hraje, hledají nové spojky. Bylo to neuvěřitelné, šance zahrát si v  Německu a ještě si házenou i něco vydělat."

Radil ses s někým před tím, než ses rozhodl odejít?

"Poradil jsem se s přítelkyní a do půl hodiny jsem Petrovi odepsal, že do toho jdu. Chvíli jsem váhal, ale byla to velmi rychlá akce."

Ve Vršovicích Tě trénoval jeden z nejlepších českých házenkářů slavné éry Dukly, František Štika, který v Německu také hrával, jak se k Tvému přestupu stavěl on, poradil Ti co a jak?

"Neměl šanci, dozvěděl se o tom, až když bylo jasné, že odejdu. Nikomu jsem o té nabídce neříkal, protože nebylo jisté, že mě z oslovených hráčů vyberou a nechtěl jsem „dělat vlny“ dopředu. Vše probíhalo v posledních 14 dnech v srpnu, na konci přípravy, takže chápu, že z toho kouč asi nadšený nebyl."

Jak Tě v Německu přijali?

"Výborně, kluci jsou skvělý. V Chamu je dobrá parta a jsme tam 4 Češi, takže jsem hned dostal místo v českém koutku a i ostatní mě vzali."

V čem je rozdíl mezi trénováním tam a tady u nás?

"Velké rozdíly zatím nepozoruju. Úroveň je asi srovnatelná. Házená v Chamu se mi zdá více technická, není to taková ta druholigová silová házená, kterou jsem znal."

Jaký byl Tvůj první zápas v novém klubu?

"Na úvod jsme hostovali u největšího favorita na postup. Rothenburg loni sestoupil, značně posílil a chce zpět do 4. ligy. Prohráli jsme 24:16 (12:7). Nastoupil jsem v základu na střední spojce a splnil si svůj malý cíl dát ve svém prvním zápase i svůj první gól. Škoda, že byl jen jeden. Získal jsem pár sedmiček a vyloučení, v obraně několik bloků. Ke spokojenosti ale chyběly góly. Bylo znát, že nejsme s klukama sehraní, ale pracujeme na tom. Nemůžeme čekat zázraky hned ze začátku."

Jako jeden z mála lidí jsi měl možnost být součástí českých reprezentačních týmů, konkrétně jsi byl jeden z členů realizačních týmů. Jak vzpomínáš na tuto etapu svého života?

"Za vše vděčím Martinu Tůmovi z FTVS, který mě, jako studenta managementu hrajícího házenou, oslovil s možností pracovat u házenkářské reprezentace. Byl jsem na akcích s několika repre týmy jako technický vedoucí (ženy, muži A i B, juniorky) a vždy to byla skvělá zkušenost. Poslední 2 sezóny jsem u týmu mužů a dostal jsem důvěru i od nových trenérů, takže jsem moc rád, že v této práci budu pokračovat. Všechno jsou to zážitky, na které budu do konce života vzpomínat a vyprávět o nich vnoučatům. :-)"

Co bylo Tvou pracovní náplní u reprezentace?

"Pracoval jsem jako správce vybavení. Měl jsem na starosti objednávky a dodávky vybavení od některých partnerů a hlavně od firmy Hummel. Vyřizoval jsem objednávky tech. vedoucích a zařizoval potisk oblečení a dresů. Pro týmy mužů a žen jsem dělal i převozy vybavení na akce a z akcí. Po přestěhování svazu jsem se staral i o samostatný sklad a další věci, které s tím souvisely. Jako technický vedoucí mužů se teď starám o materiální zabezpečení týmu. Před akcí chystáme vybavení, oblečení a dresy, míče atd., na akci se staráme, aby hráčům nic nechybělo a po akci vše sklízíme a chystáme se na další."

Díky této práci jsi nakoukl pod pokličku světové házené, co se Ti na ni nejvíce líbí?

"Na světové házené se mi líbí profesionalita a preciznost s jakou se v  týmech pracuje. Je to úplně jiný svět. Ze všeho nejvíc se mi ale líbilo na ME v  Dánsku. Mohl jsem nakouknout do zákulisí jedné z největších házenkářských akcí, bylo to fantastické. Viděl jsem naživo nejlepší házenkáře světa, zažil jsem atmosféru vrcholné akce a byl jsem součástí té mravenčí práce, která stojí za každým týmem."

Kde všude jsi s reprezentací mužů byl?

"S mužskou repre jsem jezdil hlavně na sever, takže několikrát Dánsko, Norsko, Švédsko, dále pak Polsko, Srbsko, Rumunsko a Izrael. Musím zmínit i Ukrajinu s týmem juniorek, protože to byl opravdu zážitek z velkým Z! "

Na co nejraději vzpomínáš?

"Je toho spousta, na každé akci se najde něco, na co se jen tak nezapomene. Fantastické zápasy, jako byl např. na ME v Dánsku zápas proti domácím před 15000 fanoušky. Letos famózní zápas se Srbskem v Brně, kdy se postoupilo na MS. Pak situace, kdy nám uprostřed turnaje v hotelu v prádelně srazili celou sadu dresů nebo třeba 22 hodinová cesta vlakem z Rumunka po výbuchu sopky na Islandu."

Co Ti nejvíce po odchodu z Čech schází?

"Z Čech jsem úplně neodešel. Na tréninky a zápasy dojíždím z Prahy. Jsou to 2 hodiny cesty autem."

Jak to tedy je, házená Tě živí nebo máš ještě jiné zaměstnání?

"Házená mě bohužel nikdy neživila a s největší pravděpodobností nikdy živit nebude. Jako správce vybavení jsem pracoval při škole během studií. Měl jsem k tomu další brigádu, která mě alespoň trochu zajistila, abych se mohl věnovat práci u ČSH. Aktuálně končím školu, nastupuji do práce a jako přilepšení hraji v Chamu."

Pokud by za Tebou přišel někdo z Tvých mladších kamarádů pro radu zda odejít hrát ven nebo ne, co bys mu dnes řekl? :)

"Že jsou věci, které se nemusejí nikdy opakovat, takže pokud by měl dobrou nabídku a zároveň měl čas, možnosti a chuť, tak ať neváhá. Zkušenosti, které tím získá, mu už nikdo nevezme. :-) "

Co pro Tebe znamená házená, uměl bys bez ní být?

"Házená je můj koníček, který bych si chtěl udržet dokud to zdraví a čas dovolí. Bez házené bych asi uměl žít, bez sportu ne. Musel bych si najít nějakou náhradu. Otázka ale je, jak dlouho by mi to vydrželo. :-)"

Lukáš toho o sobě prozradil dost, nikdy ale neuškodí názory těch ostatních. Zeptala jsem se tedy trenéra a kamarádů jak na Lukášův rychlý odchod po letní přípravě z Vršovic koukali.

Trenér František Štika z tak rychlého odchodu nadšený nebyl a tuto situaci nechtěl raději komentovat. Naopak kamarádi byli sdílnější.

František Kafka hráč Slavie Praha se o Lukášovi s pobavením rozpovídal: "Je to chytrý kluk který rozhodně nezkazí žádnou srandu. Férový kluk, kterému se dá na 100% věřit jak na hřišti tak i mimo něj. Abych ho zase jen nechválil, jeho smysl pro humor? – no člověk si na to musí zvyknout. :-) :-) Luky je hráč, který pro házenou žije. Většina jeho rodiny má, nebo měla, co dočinění s házenou a je to na něm vidět. Je velice dobře technicky vybaveným hráčem a rozhodně se neztratí ani v obraně. Rok od roku je lepší, tak doufám, že se mu v Německu vyhne jakékoliv zranění, a že dostane nějakou další příležitost, která ho dostane házenkářsky dál. Jsem rád, že jsme spolu mohli trávit cca 10 let v jednom týmu a doufám, že se zase potkáme ve stejných barvách. K odchodu do Německa můžu říct jen to, že jsem byl první kdo o jeho nabídce z Chamu věděl. Jediné co jsem mu na to řekl bylo "JDI DO TOHO!" a jsem rád, že mě „poslechl“. Většina házenkářů sní o tom jít za hranice a jemu se tento sen splnil. Určitě to bude velké plus pro jeho další házenkářskou kariéru."

Brankář Vršovic Michal Rajdl svého kamaráda v přestupu do Německa také podpořil: "O Lukášovi bych asi mohl napsat hodně věcí a s drtivé většiny jen pozitivních. Jako házenkář je to neskutečný srdcař, který držel náš tým nad vodou nejen skvělými výkony na hřišti, ale také přístupem, jaký k házené měl. Krom jeho gólů, pracovitosti a zarputilosti při zápase, jsme se také mohli spolehnout na jeho vynikající přístup k tréninkům a k účasti na každém z nich. A to je na naší úrovni bohužel velmi vzácné. Bojím se, že nám bude v tomto ohledu hodně chybět a určitě pocítíme, že odešel. Jako člověk a kamarád je Lukáš velmi přímý. Jakmile se mu něco nelíbí, nebo cítí, že je něco v nepořádku, tak se ozve a nebere si servítky. Jinak si myslím, že je to vcelku konzervativní člověk, který nehýří životem a je to jednoznačně rodinný typ. Já osobně ho jako kamaráda v týmu velmi postrádám už teď a vždycky ho rád uvidím. Doufám, že jednou si spolu ještě zahrajeme. Co se týče jeho přestupu do Německa, tak mu ho obrovsky přeju, i když to pro nás znamená velké oslabení. Za jeho celoživotní házenkářské úsilí je to určitě odměna jakou si zaslouží. Jen doufám, že se ještě vypracuje a zahraje si třeba i vyšší soutěž, která by mu určitě slušela lépe."

Sny se plní většinou jen těm lidem, kteří se o jejich splnění něčím přičiní. V tomto ohledu si myslím, že by Lukáš Pelikán mohl jít příkladem mnohým z nás!

Lukáši, děkuji za rozhovor a přeji Ti, i za každého z našich fanoušků, aby se Ti dařilo nejen v Německu, ale také u reprezentačního týmu mužů, kde sis zasloužil důvěru nové trenérské dvojice Jan Filip / Daniel Kubeš.  

Foto: Tschannerl , Házená Sokol Vršovice.