Házená je sport, který mě opravdu moc baví, říká jedenáctiletý Štěpán Bartík.
Štěpán Bartík, klučina z moravských Otrokovic, právě včera oslavil své jedenácté narozeniny a my mu za celou házenkářskou komunitu přejeme hodně zdraví, úspěchů ve škole i sportu a hodně radosti z házené, které dal přednost před ostatními sporty.
Štěpána jsme si prvně všimli o letošních Velikonocích, kdy jsme v rámci 26. ročníku Prague Handball Cupu spolu s organizátory objížděli a kontrolovali hrací haly. „Malý“ více jak 170 cm vysoký cílevědomý kluk doslova vyčníval z hráčů na hřišti a jeho snaha o řízení a čtení hry se nedala přehlédnout. Další setkání pak proběhlo ve zlínské hale, kdy po kvalifikačním zápase mužů o účast na mistrovství Evropy 2018 smutně koukal na to, jak si jiní jeho vrstevníci nechávají od svých idolů podepisovat dresy. Po podepsaném dresu od Filipa Jíchy a ostatních reprezentantů asi touží každý házenkářský kluk, Štěpán si však bohužel dres na podepsání koupit nemohl. Ne proto, že by mu tatínek na dres peníze nedal, ale proto, že na reprezentačních akcích bohužel stále chybí možnost koupě těchto upomínkových předmětů.
Abychom Štěpána alespoň trošku odměnili a zmírnili jeho zklamání, rozhodli jsme se s ním k jeho desátým narozeninám udělat rozhovor, do kterého jsme zapojili tatínka Michala Bartíka i trenérky Ivanu Blachutovou, Hanku Hrubčíkovou a Janu Gajdůškovou, které Štěpána umění házené trpělivě učí.
Michale, jak jste vybírali sport pro vašeho syna?
Štěpán chtěl hrát basketbal, protože střílet na koš mu vždy šlo a jde. Basketbal ale v Otrokovicích není, a tak jsme zkusili házenou, která tady u nás je. Byla to správná volba, protože se mu zalíbila prakticky okamžitě.
Jaká kritéria ve výběru sportu pro vašeho syna převažovala?
Chtěli jsme míčový sport, ale ne fotbal. Štěpán se totiž nepotatil, fotbal ho nikdy moc nebavil. To házená je pro něj už teď srdcovka.
Jste sportovní rodina? Jaké sporty děláte?
Myslím, že by se dalo říct, že jsme sportovní rodina. Já jsem hrál řádu letu fotbal, manželka závodně plavala. Štěpán kromě házené, také výborně plave a lyžuje. Dcera Beáta dělá aerobik, plave a lyžuje. Jezdíme docela hodně na kole, děti i na in-linech.
Chodíte Štěpánovi fandit, podporujte ho?
Štěpovi fandit jezdíme. Já ho doprovázím téměř na každý zápas. Žena zase dceru na závody s aerobikem. Máme to tak trochu rozdělené, když děti nemají závody a zápas souběžně, jdeme fandit oba dva a někdy se přidají i prarodiče.
Štěpáne, proč tě baví hrát házenou?
Mám rád míčové hry. Mamka s taťkou říkají, že s balónem mi to jde. Tréninky i zápasy jsou super, užijeme si při nich hodně srandy, máme v oddílu dobrou partu.
Nechtěl bys raději dělat jiný sport?
Házenou mám opravdu rád, baví mě. Měnit bych ji určitě nechtěl. Já jiné sporty dělám. V zimě moc rád lyžuju. Taky hodně plavu, k tomu mě a ségru vede od malička mamka. Venku s klukama hrajeme ještě vybíjenou a fotbal.
Hraješ ve smíšeném družstvu, nevadí ti hrát s holkama?
Vůbec ne, je to super. :-) Jsme vlastně jen dva kluci v týmu, protože všichni ostatní kluci z Otrokovic dělají buď fotbal nebo florbal.
Na jakém postu hraješ?
Hraju tam, kde je zrovna třeba. Je to pokaždé jinak. Ale díky trenérům v mini a v mladších jsem se naučil, co házená vlastně je.
Jaké turnaje už jsi odehrál, kde se Ti nejvíce líbilo?
Hráli jsme už v Horce nad Moravou, tam jsem hrál v sobotu za mini a v neděli za mladší. V Zubří, Velké nad Veličkou, Polance nad Odrou, Velká Bystřici a u nás v Otrokovicích. Nejlepší turnaj byl zatím Prague Handball Cup. Tam jsem si opravdu skvěle zahrál a užil si to.
Máš nějaký svůj sportovní vzor?
Nevím, jestli mám úplný vzor, líbí se mi kluci z naší reprezentace, na kterou s tátou tady v Otrokovicích chodíme. Je ale jasné, že znám našeho nejlepšího házenkáře, možná proto mi taťka doma ze srandy říká "pane Jícho". :-)
Za jaký klub bys chtěl hrát až budeš velký?
O tom jsem zatím nepřemýšlel, ale asi bych rád hrál za muže ve Zlíně, protože u nás v Otrokovicích máme jen ženy.
Prostor v našem rozhovoru jsme dali již výše zmiňovaným otrokovickým trenérkám Ivaně Blachutové, Hance Hrubčíkové a Janě Gajdůškové.
Dámy, házená je v Otrokovicích tradičním sportem, kolik mládežnických týmů máte?
Ano, to je pravda. Loni jsme oslavili 70-ti leté výročí házené v Otrokovicích. Nejsme veliký klub, ale o to více k sobě máme blízko. V kategorii mini a mladší žactvo máme smíšené týmy, od starších žaček po starší dorost už jen dívčí týmy. Celkem má Jiskra Otrokovice pět týmů.
Je velký rozdíl v přípravě smíšeného družstva oproti klasickým?
Rozdíl v přípravě nevidíme. Kategorie mladšího žactva má i smíšenou soutěž chlapců a dívek. V této kategorii jde spíše o to, aby to děti bavilo. Příprava je ještě všeobecná.
Jakých turnajů se zúčastňujete? Co byl zatím váš největší úspěch?
Kromě klasické soutěže jsme se tuto sezonu zúčastnili turnaje v Horce a Velké nad Veličkou. Na jaře tradičně pořádáme Mezinárodní třídenní turnaj u nás v Otrokovicích, na kterém jsme letos obsadili pěkné 2.místo.
Pokud byste měli hodnotit výkony a nasazení Štěpána. Co nám o něm můžete prozradit?
Štěpán byl i přes svůj mladý věk přeřazen do vyšší kategorie mladšího žactva, protože u něj vidíme snahu se zlepšovat a má k tomu i fyzické předpoklady. Je cílevědomý, nechá si poradit. Zatím se mu ale úplně nedaří nabrané zkušenosti úplně zužitkovat v zápasech. To ale časem také přijde. :-)
Autor: Hanka Kaczkowská
Foto: Robert Grim a webové stránky klubu Jiskra Otrokovice.
