Házená je náš životní styl, shodují se manželé Charvátovi
Léto, prázdniny, házenkářské kempy. Spojení, které zná nejeden házenkář či házenkářka. Na jeden takový kemp jsme zavítali i my, redaktoři HNB. Představovat trenéry mládeže HC Dukly Praha, za kterými stojí nemalé množství vítězných turnajů, ale především tisíce hodin strávených s malými začínajícími házenkářskými nadějemi asi nemusíme. Přesto by se ale Martina a Ladislav Charvátovi mohli představovat jako manželský pár s nemalým respektem celého házenkářského hnutí, nebo třeba manželský pár věnující veškerý volný čas házené a výchově začínajících sportovců.
„K tomu asi není úplně co dodat, jen potvrdit, že je to pravda. Společně dělme to, co nás baví a naplňuje. Bez házené už si život nedokážeme představit. Není to totiž jen náš společný koníček, ale součást života, bez které už nedokážeme být,“ shodují se manželé Martina a Ladislav Charvátovi, které jsme pro webové stránky Házet nás baví vyzpovídali.
Jak jste se dostali k házené?
Martina – Já pocházím z házenkářské rodiny, maminka byla házenkářka, tatínek trenér, já i bratr jsme hráli házenou od malička.
Ladislav – Se mnou to bylo trošku složitější. Celý život jsem hrál fotbal a když jsem ukončil hráčskou kariéru stál jsem před rozhodnutím, zda sedět doma, najít si jiný zdroj zábavy, anebo být více se svou ženou a zapojit se do trénování dětí.
Takže k trénování jste oba přišli tak, že jste po ukončení svých hráčských aktivit nechtěli sedět doma?
Martina – U mě to bylo jednoznačně tím, že jsem z hráčky přešla k roli aktivní maminky. Obě naše děti jsme vedli ke sportu, kde jednoznačně převažovala házená. Takže jsem jako maminka jezdila na turnaje a zápasy se svým synem. Vzhledem k tomu, že jsem byla opravdu aktivní rodič, a navíc jsem házenou dlouhá léta hrála, přišla po celkem krátké době nabídka z Dukly a já nastartovala po boku Marka Týce dráhu trenérskou.
Ladislav – Já jsem k trénování házené přišel asi rok po mé ženě. Svým způsobem mi bylo i líto, že s rodinou trávíme společně málo času. Nešlo jen o tréninky v týdnu, ale hlavně víkendy na turnajích. Měl jsem jasno v tom, že trénovat fotbal nechci, a tak po několika diskuzích o tom, jestli nechci zkusil házenou přišlo skoro osudové rozhodnutí.
Po 14 letech trénování za vámi stojí dost úspěchů. Trenérské začátky ale asi tak snadné nebyly?
Martina – To, že celý život hrajete házenou vůbec neznamená, že budete okamžitě i dobrým trenérem. Já osobně jsem se trénování učila tím stylem, že jsem rovnou z práce šla na náš trénink a hned po něm jsem běžela na trénink, který vedl Martin Tůma. S papírem a tužkou v ruce jsem z tribuny hltala každý jeho signál a rady, které udílel svým svěřencům.
Ladislav – Trenérské začátky byly opravdu nezapomenutelné. Jako „kopačka“ jsem toho o pravidlech moc nevěděl. Nezapomenu na to, jak se mi třeba legendární hráč a trenér Jirka Kotrč smál a následně ochotně vysvětloval, co jsou to kroky. Takových „kuriozit“ bylo ale mnohem více. :-) Nicméně jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl pro trénování házené byl fakt, že chci být více se svou ženou a pak také to, že jsem chtěl přinést do házené větší řád, na který jsem byl zvyklý z fotbalu, a který jsem v házené postrádal.
Jak přišlo k tomu, že jste začali trénovat spolu v jednom týmu?
Martina – V době, kdy jsme začínali neměla Dukla minižáky. Z vedení Dukly však vzešel návrh, abychom se právě této kategorie ujali a nastartovali ji. Svým způsobem to byl logický tah, protože já i manžel pracujeme ve školství. Tím to vlastně celé začalo. Sestavili jsme tým z našich žáčků a ty jsme přivedli do Dukly. Ve škole jsme začali s pořádáním turnajů a následně se zapojili i do Žákovské ligy, kterou mimochodem hrajeme dodnes. No a tímhle způsobem začala naše kariéra trenérů, která došla do dnešní podoby, kdy trénujeme již několik let kategorie mladších žáků, protože na Dukle je to tak, že se kategorie hráčů posouvají k dalším trenérům.
Je těžké získávat děti pro házenou?
Martina – Pro mě, jako učitelku, to tak těžké není. Využívám toho, že ve škole vedu několik sportovních kroužků. Tím získávám přehled o tom, co které dítě baví. Pokud tíhne k míčovým hrám, je to pak už na konzultaci s rodiči a samotným dítětem.
Ladislav – Já to mám podobné, jen si z pozice své profese, kdy jako školník honím zlobivé děti, vybírám podle jiných kritérií. Jak provinilec hodí dobře do koše a vidím tu střeleckou ruku, je prostě můj. :-) Práce se zlobivým dítětem je sice o něco těžší, ale na druhou stranu na hřišti potřebujeme právě tu aktivitu, kterou v sobě právě tito jedinci na 100% mají.
Vraťme se k vašim trenérským úspěchům, čím se můžete pochlubit?
Martina – Trenérské úspěchy, ono je to tak, že bez dětí by žádné nebyly. Nevím, jestli je to tím, že jsme měli štěstí na děti, ale zatím se nám daří nezůstávat bez medailí v Házenkářském desetiboji. Opravdu velikým úspěchem je jednoznačně letošní vítězství Prague Handball Cupu. Vítězství v německém Aue a dalších mezinárodních turnajích, které navštěvujeme. Prokletím je pro nás zatím Švédsko, tam se nám nedaří, vždy nás vyřadí nějací Dánové.
Ladislav – Medaile jako takové jsou krásné, ale asi větší radost nám dělá, když vidíme kluky, kteří nám prošli rukama a dnes mají tu čest oblékat reprezentační dres. Sportovní dráhu všech těchto kluků pečlivě sledujeme, nevynecháme ani jeden domácí zápas.
Mluvíte o tom, že vám rukama prošlo hodně dětí. To ale není jen o trénovaní v klubu, dětem se věnujete i v rámci kempů. Jak došlo k tomu, že jste začali kempy pořádat?
Martina – Svým způsobem to vzešlo tak, že máme díky práci ve školství také jarní prázdniny, které využíváme k soustředění s naším týmem. Jenže když už začnete s jedním, nápady přicházejí. Dnes už máme soustředění jarní a podzimní, a aby toho nebylo málo, napadlo nás před pěti lety, že bychom mohli udělat ještě letní kemp.
Ladislav – Letní kemp vznikl vlastně tak trochu díky abstinenčním příznakům, které máme v době, kdy se nehrají soutěže. Jsme už asi tak „nemocní“, že bez házené a dětí nemůžeme být. Tenkrát jsme využili i toho, že Vašek Vraný ukončil kariéru a vrátil se do Čech. Přišli jsme za ním s nápadem a on se po nepatrném váhání s naším plánem ztotožnil a stal se jeho ambasadorem.
Máte za sebou již pátý ročník což naznačuje, že je o účast na kempu zájem. Jaká je vlastně jeho kapacita?
Martina – Co se týče naplněnosti kempů jsme nadmíru spokojeni. Vše se ale odvíjí od ubytovací kapacity. Sportovní areál Břve, kde se kemp každoročně koná, nám dovoluje účast až 70 dětí.
Ladislav – Pokud chceme dětem zajistit kvalitu a pohodlí, nemůžeme toto číslo překračovat, je to pro nás strop. Pravdou ale je, že občas trneme hrůzou, aby se dětí nepřihlásilo více, neumíme totiž říkat, že další vzít nemůžeme. :-)
Na kempech trénujete děti jen vy, anebo se o tréninkové hodiny s někým dělíte?
Martina – Táhnout kemp ve dvou lidech by bylo asi hodně náročné a obávám se, že pro děti možná i nezajímavé. S programem, hosty i trenéry, kteří dětem předávají cenné zkušenosti nám pomáhá právě Vašek Vraný. Vždy přivede někoho zajímavého z řad svých bývalých spoluhráčů.
Ladislav – V letošním ročníku si s dětmi zatrénoval například bývalý reprezentant Jirka Hynek, bývalá reprezentantka Petra Vítková, ale také Ondra Bílek a hráči z A-týmu Dukly.
Poslední otázka, která se sama o sobě nabízí je, jak si získáváte přízeň, důvěru a podporu rodičů dětí, které pod vaším vedením trénují?
Martina – Přesně, slovo „důvěra“ je to správné pojmenování. Bez ní by to opravdu nešlo a musím říct, že ve veliké většině s tímto nemáme vůbec žádné problémy. Hned na začátku sezóny se sejdeme se všemi rodiči. Vysvětlíme jim, že budeme moc rádi, když k nám budou děti vodit na tréninky, budou nás vozit a doprovázet na turnaje, upečou nějakou tu buchtu, na které si společně pochutnáme, ale také to, že věci spojené s házenou a trénováním musejí nechat pouze na nás, trenérech jejich dětí.
Ladislav – Podle mého názoru je úzká spolupráce s rodiči jedním z největších kroků k úspěchu. Proto se opravdu snažíme pracovat i s nimi. Společně třeba jezdíme na vodu na lyže, nebo si prostě jen tak, na turnajích sedneme a pokecáme o všem možném. Máme tím k sobě mnohem blíž a ten respekt a důvěra se pak lépe získává a posiluje.
Zdroj: HNB
Foto: HNB, Prague Handbal Cup, HC Dukla Praha
