Do 14 let házenou neznal. Před dvěma týdny přijel na svůj první repre sraz. Teď sbírá první minuty na mistrovství Evropy: Jan Mojžíš!

Nejeden český fanoušek zdvihl překvapením obočí, když se v nominaci na přípravné dvojutkání se Slováky objevilo jméno Jan Mojžíš. Ani leckteří zarytí fanoušci české házené nemohli přijít na to, kde se tento mladík tak náhle objevil. Do těchto přípravných střetnutí se Slováky na konci prosince loňského roku neměl na svém kontě jeden jediný start za jakoukoliv věkovou kategorii reprezentačního družstva. A ne jen fanoušci marně přemýšleli o tom, kdo je vlastně zač. Na otázku, zda vůbec hráči reprezentačního týmu znali svého nového spoluhráče předtím, než se k nim na konci prosince připojil, odpověděl trenér Daniel Kubeš stručně: „Ne.“ O to větší pak bylo překvapení, že figuroval i mezi vybranou 17 hráčů, kteří na závěrečný turnaj odcestovali. Bez jakýchkoliv předchozích zkušeností s větším turnajem naskočil Jan Mojžíš na palubovku před více jak 7 000 diváky proti domácímu celku k zahajovacímu duelu Mistrovství Evropy. Kdo to je? Na tuto otázku nyní odpovíme a odhalíme zajímavý příběh, který má tento 2 metry vysoký pivot za sebou.

Jednou z věcí, kterou Daniel Kubeš zdůraznil, je Honzův charakter. Ten se okamžitě projevil i v momentě, kdy ho u stolu vídeňského hotelu Hilton, kde je celá česká reprezentace ubytovaná, přepadává půltucet novinářů. S upřímnou radostí a viditelnou nervozitou z mediálního zájmu se opatrně zeptá, na co se ho vlastně budeme ptát. Na tvůj příběh, který téměř nikdo ještě neslyšel.

Honzo, můžeš nám popsat tu svoji velmi zajímavou cestu, od začátku házené, až ke včerejšímu startu na mistrovství Evropy?

„S házenou jsem začínal v Kobylisích, to mi bylo asi 14, 15… Bylo to vlastně proto, že mi ve škole vždycky šla vybíjená a já hledal nějaký sport, kterému bych se mohl věnovat. No a házená je tomu taková podobná a Kobylisy byly nejblíže, tak jsem to šel zkusit tam. Začal jsem tam hrát pod trenérem Rudolfem Havlíkem, který mi dal opravdu hodně, naučil mě házenou milovat. Odehrál jsem tedy v Kobylisích všechny mládežnické kategorie…“

Řečí čísel a faktů. S házenou začíná ve 14 letech na začátku sezóny 2010/2011 ve starším žactvu Kobylis. Po 4 odehraných zápasech a 12 vstřelených gólech si ho bere Rudolf Havlík na utkání mladšího dorostu v 1. lize. V té do konce sezóny odehraje 15 zápasů a vstřelí 6 branek. Hned následující sezónu nastupuje v 2. lize dorostu staršího, ve které ale opět žádná oslňující čísla nesbírá. Za celou sezónu se sotva přehoupne přes 20 přesných zásahů. Až o dva roky později přichází první úspěchy. V sezóně 2013/2014 vyhrává se svým týmem 2. ligu staršího dorostu a mluví se o něm jako o stěžejním pilíři obranné hry nadějné generace hráčů. Několik zápasů v této se zóně odehrál i za muže Kobylis, kde se mu také nevedlo špatně.

„…Potom ale pan Havlík umřel a jiný trenér, pan Jiří Liška, kontaktoval trenéra Jiřího Tancoše, který trénoval v Německu ve 4. lize klub HSG Freiberg. Zrovna sháněl pivota a pan Liška mu říkal: Podívej, mám tady pivota, má parametry a prostě chce hrát, má na to, tak ho zkus. On souhlasil a já přijel na zkušební trénink. Po tréninku říkal, že je vidět, že tam jsou mezery, chybějící zkušenosti, ale že mě zkusí.“

Jak se to vyvíjelo v Německu dál?

„První rok nebyl nic moc, až od druhého roku jsem se zlepšoval, našel jsem se a už to šlo. Sám sobě jsem pak říkal, že to není špatný, že jsem udělal docela skok během relativně krátký doby, tak bych rád zkusil ještě něco výš. Našel jsem si manažerku a sestříhal si video, které se dostalo přes zmíněnou manažerku až k Danu Kubešovi a on mi dal šanci hrát ve druhé lize.“

Jak dlouho ti trvalo, než ses do toho v Německu opravdu dostal?

„Jak říkám, ta první sezóna byla vyloženě… wau! Ona i ta 4. liga má svojí kvalitu. První sezónu jsem se trápil. Během přípravy na druhou sezónu ve Freibergu jsem si říkal, jo, ono to začíná jít… Ale ten první rok jsem se do toho opravdu dostával.

Ty musíš během sezóny ještě pracovat, že?

„Ano, tím, že jsem přišel ze čtvrté ligy, tak jsem ještě nedostal profesionální smlouvu, ten první rok je zkušební. Takže chodím do dílny, kde se opravují zemědělský stroje, tam pomáhám na dílně, občas chodím i na pole (smích)… taková všestranná práce, práce všeho druhu.

K národnímu týmu si se připojil až na začátku prosince, nominace na EURO muselo být překvapení.

„No to bylo překvapení, ono k tomu hodně pomohlo to, že jsou zraněni pivoti Leoš Petrovský a Honza Užek, což bylo pro mě takové štěstí v neštěstí.“

S jakým očekáváním si vůbec jel na ten prosincový sraz?

„No to jsem si právě myslel, že je to první krůček. Že teď jsem jel na ten prosincový a to bude vše. Příště bych mohl jet taky a budu dělat postupné krůčky. Ale opravdu jsem nečekal, že rovnou pojedu na EURO, ale nějak to vyšlo.“

Jaké byly pocity, asi si měl radost, že?

„Tak samozřejmě pocit štěstí, ale zároveň takový ten vnitřní tlak, takový… wau, teď to začíná být vážný. Jsem hodně nervózní, hrát na EURU je velký, ale jsem opravdu šťastný.“

S dávkou štěstí a vůlí se někam dostat se podařilo Janu Mojžíšovi zabudovat se v druholigovém Emsdettenu, kde se o jeho další růst stará trenér reprezentačního týmu a právě druholigového celku, Daniel Kubeš. Až ve 14 letech začíná hrát Honza házenou, aby se pak během jednoho jediného roku podíval do druhé Bundesligy, na reprezentační sraz, zasáhl do mezinárodního utkání a nakonec vyrazil na mistrovství Evropy. Jak to ale vůbec bylo s mladíkem z pražského Černého Mostu, než si svůj sport, kterému by rád věnoval, vybral?

Dělal si něco předtím, než ses rozhodl pro házenou, kromě té vybíjené?

„Já jsem od 6 let chodil do skauta, ale chtěl jsem dělat nějaký kolektivní sport, to v tom skautu úplně nebylo. Hýbali jsme se tam, to jo… Jo a lakros jsme tam hráli.“

Věděl jsi vůbec o tom, že házená jako sport existuje, než ses k ní dostal?

„No, právě že moc ne. Jako tak nějak člověk ví, když se řekne házená, že to slovo zná, ale abych měl podvědomí o tom sportu, to popravdě ne. Až když jsem hledal něco podobného té vybíjené, tak jsem se dozvěděl, že házená existuje.“

Taková tedy byla cesta Jana Mojžíše od skautu, přes vybíjenou, mládežnické kategorie Kobylis až do druhé Bundesligy a do národního týmu. V aktuálním průběhu druhé nejvyšší ligové německé soutěže nasbíral Jan Mojžíš 13 branek ve 14 zápasech, nejlepší gólový výkon zaznamenal ve 13. kole proti Eisenachu, kdy se přesně trefil hned pětkrát. Doménou českého pivota je ale především obrana, ve které se několikrát objevil také během svého prvního zápasu na mistrovství Evropy. Na palubovce strávil 17 minut. Během nich musel spolu se svými spoluhráči čelit mimo jiné nebezpečnému rakouskému duo Bilyk-Bozović. Hlavně první jmenovaný zajistil Rakušanům úvodní vítězství na turnaji.

Máš za sebou první utkání na EURU, část zápasu si odehrál v obraně, jaké z toho máš dojmy?

„Já nevím, kolik tam bylo přesně fanoušků, okolo 7 000. V životě jsem před takovou kulisou nehrál, celý stadion žil zápasem. Byl to super zážitek. V zápase jsme nezvládli obranu Bilyka, to byl hlavní problém.

Před svým prvním ostrým zápasem v reprezentaci, ještě navíc tady, si musel být nervózní…

Určitě, ale zároveň hrozně natěšený, byl to takový ten střet emocí. Bylo to zajímavé.

Co na tu tvoji sportovní kariéru říká rodina?

"Já nejsem ze sportovní rodiny, není moc sportovně založená, vlastně nikdo z mé rodiny nikdy nedělal sport. Možná bratranec hokej. Takže tomu moc nerozumí, ale řekli mi: Jsme na tebe pyšní Honzíku (smích)."

Chceš se vyšplhat ještě někam výš?

Rozhodně, prvně se chci stabilizovat v druhé lize, předvést tam dobré výkony a získat tak tu profesionální smlouvu. Potom se dál uvidí, ale prvně mám tento cíl.

Zdroj: HNB

FOTO: HNB/ Michal Krásný + Ivo Dudek

 

ČLÁNKY ROČNÍKU 2019/2020 SPONZORUJÍ